Událost měsíce

V neděli 2. července uplyne přesně 100 let od jednoho z nejslavnějších vystoupení československých legionářů (z nichž mnozí byli členy Sokola) – bitvy u západoukrajinského Zborova. Odehrály se v ní až neuvěřitelné příběhy. Mnozí Češi se pohybovali v první linii a šli na téměř jistou smrt. I přesto nezaváhali. V naprostém rozvratu Ruska se objevila jednotka, která dokázala věci, na které se nezmohly celé ruské divize. Nekompromisně zaútočit a proniknout hluboko do rakousko-uherského týlu. O ohromujícím úspěchu psal tehdy západní i ruský tisk. „Dokázali jste, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se národní a politické samostatnosti,“ vzkázal legionářům budoucí prezident T. G. Masaryk.

Zborov (Ukrajina) – Je druhý červenec 1917. Na obou stranách bojové linie u západoukrajinského městečka Zborov se na sebe ze vzdálenosti pár set metrů dívají čeští vojáci.

Jedni stále na straně rakouského císaře, kam museli na začátku první světové války narukovat. Druzí, zběhové, už v jednotkách ruského cara, bojující s nadějí na vysněnou samostatnou republiku.

Bitva u Zborova

Bitva u Zborova na západní Ukrajině začala 2. července 1917 v 9 hodin 7 minut na pravém křídle Československé střelecké brigády. Ta čítala zhruba 3500 mužů a prolomila nečekaně opevněnou frontu rakousko-německého nepřítele. Pronikla až za jeho třetí obranné postavení v hloubce přes čtyři kilometry, přestože to ruské velení původně ani plánovalo a nemělo na to potřebné prostředky nebo zbraně. V boji legionářská brigáda zajala přes 4000 nepřátelských vojáků a důstojníků, ukořistila 20 kanónů, velké množství pušek, kulometů a dalšího vojenského materiálu.

V krvavé řeži padlo Celý příspěvek

Obětavost, láska až za hrob, nevídané hrdinství, odporný zrádce, tyran, ale i morální apel. To vše obsahuje příběh sedmi parašutistů, kteří před 75 lety (18. června 1942) podlehli v pražském kostele Cyrila a Metoděje stonásobné přesile vojáků nacistických Waffen SS. „Nic už se do toho biblického příběhu nemusí přidávat. Je v něm vše, co má v dramatu být. Včetně výkřiku parašutistů ze zatopené krypty ´Češi se nevzdávají´,“ říká historik Eduard Stehlík.  „Stopy po střelách nebo střepinách granátů, ale i krvi dávají kryptě ohromnou vizuální i emotivní sílu,“ dodává hlavní armádní kaplan Jaroslav Knichal.

S oběma pány nelze nesouhlasit. Toho prvního si velmi vážím pro jeho erudovanost a přesné, vystihující komentáře dějinných událostí, s názorem toho druhého jsem se ztotožnil v polovině května, kdy na mne při mé úplně první  návštěvě krypty kostela Cyrila a Metoděje výrazně dýchl genius loci tohoto místa. A není divu, protože Celý příspěvek

V červnu 1887 se měl konat v Praze na Císařské louce II. všesokolský slet. Ten však 6. května pražské c. a k. policejní ředitelství zákazy omezilo natolik, že z jeho zamýšleného programu bylo povoleno pouze veřejné cvičení, a i to bylo omezeno jen na sokolské jednoty rakouské říše. V té době ale již byla na cestě do bývalé vlasti výprava amerických sokolů, kteří byli k vystoupení na sletu očekáváni a kteří by díky omezení úřadů na sletu cvičit nesměli. Správní výbor Sokola Pražského je telegraficky informoval o situaci, a když z Ameriky zpět dorazil telegram, kde stálo: „Chceme závody!” usnesl se, že uspořádá „náhradní“ slet mimo území Prahy formou veřejného cvičení nebo závodů.

Uvažováno bylo o několika místech konání, například Plzni, oboře Hvězdě či Kolínu. Ani jedno se ale neukázalo jako to pravé. A tak když se o pořádání přihlásil Český Brod, byl nakonec vybrán jako Praze nejbližší místem, technickým zabezpečením i vstřícným postojem vedení města a všech obyvatel.

Vítězství českobrodského Sokola o uspořádání náhradního sletu ale ze začátku vůbec nebylo jednoduché. Český Brod se jako pořadatel závodů některým členům slavnostního výboru nezamlouval. Největším odpůrcem byl místonáčelník Sokola Pražského, dr. Čížek. Ale díky přesvědčivým argumentům českobrodské deputace, vedené redaktorem Jozefem Miškovským, i on byl nakonec srozuměn s tím, že Český Brod je nejlepší volbou. A bylo tomu opravdu tak…

Obec převzala záštitu nad celou akcí, bylo získáno vojenské cvičiště u Liblic pro seřazování průvodu a cvičenců a pozemek pod cukrovarem na levém břehu Šembery jako cvičiště (dnes částečně parkoviště u Lidlu).

Do slavnostně vyzdobeného města se v neděli 26. června 1887 sjelo celkem třináct mimořádných vlaků se sokolskými účastníky. Byla to událost, které se svojí bohatou výzdobou účastnilo celé město. Toho dne bylo v Českém Brodě se čtyřmi tisíci obyvateli na 40.000 lidí!

Američtí sokolové měli ještě před společnými závody v Českém Brodě postaráno o vskutku nabitý program, který zajišťoval Sokol Pražský. Uvítáni byli vedením Sokola a zástupci vedení města Prahy již 16. června, a do 25. června stihli mimo jiné navštívit Staroměstskou radnici, Náprstkovo muzeum, Hradčany a Národní divadlo, kde se na jejich počest odehrála Smetanova Prodaná nevěsta a Tylův Strakonický dudák. Mimo to se zúčastnili veslařských závodů, společného cvičení v Sokole Pražském, slavnostního svěcení praporu Sokola Vinohradského či velké zahradní zábavy na Žofínském ostrově. Na pár dnů v Praze program velmi nabitý…

A nastal 26. červen, den konání „Česko – amerických závodů”, které nahradily zakázaný II. všesokolský slet. Celé město bylo vyzdobeno květinami a prapory a na nádraží čekali na americkou sokolskou výpravu snad všichni obyvatelé Českého Brodu.

Zvláštní uvítání pak proběhlo i v sokolovně, kde byl pro hosty připraven Celý příspěvek

Zcela mimořádně dáváme tento příspěvek mimo jeho rubriku „Událost měsíce“ i na hlavní stranu našich webovek. I úkol operace Anthropoid byl mimořádný a tak na hlavní stranu patří…

Před 75 lety se odehrál atentát na Heydricha

Reinhard Heydrich (1904 – 1942) měl jako zastupující říšský protektor potlačit protiněmecký odboj v Protektorátu Čechy a Morava. Téměř se mu to podařilo, avšak před 75 lety, 27. května 1942, na něj zaútočili parašutisté vyslaní z Británie, Slovák Jozef Gabčík (1912 – 1942) a Čech Jan Kubiš (1913 – 1942). Nacisté okamžitě vyhlásili stanné právo. Heydrich následkům atentátu podlehl 4. června.

„V letech 1939 až 1945 máme několik stovek mimořádných lidských a morálně charakterových osobností, které jsou vzorové pro každou další generaci,“ řekl Novinkám historik a pedagog Zbyněk M. Duda.

„Z okruhu československého domácího i zahraničního druhého národního odboje se vygenerovala skutečná elita národa, která za službu vlasti pokládala své mladé životy. Přitom jejich životní osudy jsou příkladem nejen skutečného vlastenectví, odvahy a statečnosti, nýbrž někdy i odvrácené strany ctností, končící zradou a kolaborací s nepřítelem,“ připomíná.

To vše prostupuje historický a vojenský příběh českých dějin jménem Operace Anthropoid, jenž se uskutečnil 27. května 1942 v Praze-Libni.

„Dvojčata“

Co však celé akci předcházelo? Publicista Miroslav Šiška, zabývající se moderními dějinami, napsal, že Jozef Gabčík i přes námitky otce nastoupil v říjnu 1932 základní vojenskou službu u 14. pěšího pluku v Košicích. V Prešově další rok absolvoval poddůstojnickou školu a v září 1933 byl povýšen už na desátníka.

Jozef Gabčík

Do slovenské armády nastoupit nechtěl a již roku 1939 se rozhodl k útěku do  Polska, kde se v Krakově tvořila čs. zahraniční jednotka. V táboře Malé Bronowice se poznal s Janem Kubišem a stala se z nich nerozlučná dvojice. Ti, kteří je znali, o nich hovořili jako o dvojčatech, píše Šiška.

Jako příslušníci čs. pěšího pluku prodělali v červnu 1940 těžké ústupové boje u města Gien a po kapitulaci Francie jsou se stovkami dalších vojáků evakuováni do  Velké Británie, kde se poté stali příslušníky 1. čs. smíšené brigády.

Kubiš členem operace málem nebyl

V témže roce se rozhodla pomoci domácímu odboji proti nacistům i československá exilová vláda v Londýně. Počítalo se s vysláním specialistů na sabotáže, po nástupu Heydricha se koncem září 1941 rozhodlo o  Celý příspěvek

O dvou justičních vraždách

 Co na tom, že je dělí celých 490 let, co na tom, že první obětí byl muž, druhou žena. Společné měli to, že bojovali za pravdu a svobodu a měli odvahu a mravní statečnost dotáhnout tento boj až do hořkého konce. Z dobových dokumentů je jasné, že ani jeden z nich neměl šanci, ale jejich oběť nebyla marná, jejich jména se zachovala jako příklad statečnosti a nemohou být zapomenuta.

V roce 1415 byl svolán církevní koncil do Kostnice. Jedním z jeho cílů byl soud nad Janem Husem, církevním reformátorem, který svým učením přímo ohrožoval tehdejší mocenskou praxi církve. 4. dubna 1415 přijel do Kostnice osobní Husův přítel, mistr Jeroným Pražský. Přijel Husa podpořit, i když ho varoval Křišťan z Prachatic, Hus mu totiž výslovně vzkázal, aby nejezdil. Přijel bez pozvání, jeho identitu znali jen páni z Dubé a z Chlumce, kteří doprovázeli Jana Husa. Jeroným neuposlechl a 7. dubna přibil na dveře kostnických kostelů list psaný v latině, němčině i češtině, v němž žádal o slyšení. Situace se nevyvíjela dobře, koncil reagoval nepřátelsky a Jeroným, na radu svých přítel, se snažil uprchnout. 18. dubna byl na něj vydán zatykač a tehdejší „spravedlnost“ ho dostihla nedaleko českých hranic v  Hiršavě, kde byl zatčen. 23. dubna byl v Kostnici vsazen do těžkého žaláře.

Jeroným nebyl „jen tak někdo“! Byl mistrem čtyř univerzit (Paříž, Heidelberg, Kolín na Rýnem a Praha) . Protože pocházel z dobře situované rodiny sídlící na Novém Městě pražském mohl si dovolit náročná studia. V roce 1398 po dosažení bakalářského titulu v Praze se odebral do Oxfordu, kde se seznámil s učením Johna Viklefa a jeho spisy přivezl do Čech. V r. 1403 navštívil Palestinu a Jeruzalém, od r. 1407 působil na univerzitě v Praze, r. 1410 byl ve Vídni, kde byl obviněn z kacířství a uvězněn, podařilo se mu však utéci. Zúčastnil se pak „odpustkových“ bouří v Praze a protože se chtěl blíže seznámit s pravoslavím a pravoslavnou církví, vydal se roku 1413 do Ruska, Litvy a Polska. Obecně byl znám jako člověk nesmírně vzdělaný, pohotový a vtipný řečník, ale také milovník vína, krásných žen, který dovedl Celý příspěvek

Velikonoce patří neoddiskutovatelně k naší současnosti i k naší historii. Slaví se nejen u nás, a slaví se díky nejrůznějším zvykům a obyčejům odlišně i v rámci naší republiky. A tak článek o nich, kdy právě začínají, patří určitě i do naší rubriky – nebo je tu snad někdo, kdo nechodil koledovat či nebarvil vajíčka??

Vymezit jednoznačně trvání Velikonoc není jednoduché. Záleží i na tom, zda jste praktikující křesťané. A své by k tomu mohli říci také příznivci pohanských kultů – vždyť křesťanské Velikonoce je v mnohém nahrazují, či si alespoň řadu zvyků „půjčují“. Ostatně, anglické slovíčko pro VelikonoceEaster, odkazuje podle všeho právě na pohanský původ. Bohyně plodnosti se totiž jmenovala Eostre. Někdo tak slaví tradiční české Velikonoce, někdo čiře křesťanské svátky, a jiní zase vzdávají hold probouzející se přírodě a jaru. A zapomenout nesmíme ani na židovský svátek Pesach. Ten trvá v Izraeli sedm dní, mimo něj osm a letos připadá na 10. až 18. dubna. Připomíná vyjití z egyptského otroctví a není náhodou, že se tomuto svátku dnes říká také židovské velikonoce.

Trvají Velikonoce týden, nebo 50 dní?

Řehtačky mají slovo hlavně na Zelený čtvrtek.

Tradiční velikonoční doba se v křesťanském pojetí vztahuje na 50 dní. Jejím vrcholem jsou Letnice, které také mají svůj židovský předobraz. Letos připadají na 4. června. Židé si připomínají předání desek Zákona na hoře Sinaj, křesťané zase seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově nanebevstoupení. Častěji se však tradičními velikonocemi myslí Boží hod velikonoční neboli velikonoční neděle či Zmrtvýchvstání Páně, ke které neodmyslitelně patří Velká noc z Bílé soboty na neděli. Západní křesťané slaví Zmrtvýchvstání první neděli následující po prvním jarním úplňku (kterému tudíž musí předcházet rovnodennost). Tohle pravidlo platí od dob nikajského koncilu, tedy roku 325. Jedinou výjimkou je situace, kdy je jarní úplněk v neděli. To se pak Velikonoce o týden posunou. Mezi Čechy nejoblíbenější velikonoční pondělí tak spadá do intervalu 23. března až 26. dubna.

Pečený beránek býval dřív živý…Pokud se chcete řídit těmi úplně nejstaršími tradicemi, pak mají být vajíčka jen červená.

K velikonočním svátkům patří hned několik symbolů. Beránek, kterého si dnes s oblibou upečeme, býval dříve skutečným beranem, který se snědl jako připomínka židovského vyjití z Egypta. Křesťané tuhle symboliku zachovali – beránek odkazuje na Ježíše Krista, stejně jako kříž. Na druhou stranu, symbolika kříže tu byla ještě před nejslavnějším ukřižováním v dějinách. Mohlo jít o slunovrat, kdy Slunce zabrousí do souhvězdí Jižního kříže. Pokud jej chcete pozorovat, zřejmě se vám to nepodaří, vidět lze zejména ze severní Afriky.

Vyšlehals mě? Dostaneš ledovou sprchu…

Novodobý kult opět zažívají vajíčka. Jejich barvení také není žádnou novinkou – praktikovalo se již ve starověkém Egyptě či Persii. Používala se výhradně červená barva, jako symbol plodnosti a nového zrození. Vejce přejalo i křesťanství. Červená barva ale již odkazuje na krev, kterou prolil Ježíš. O svátcích nesmí chybět ani pomlázka. Ty nejtlustší bývají spletené až z 24 prutů. Ke koledování patří logicky koledy. Přitom není striktně dáno, kdy se přesně mají říkat. Lokální tradice ženám dovolují odpolední vendetu, kdy mohou muže polívat studenou vodou.Barevnost vajíček měla svou symboliku, dnes jde jen o estetiku.

Od Květné neděle po Červené pondělí

  • Tradiční Velikonoce startují Květnou nedělí. Začíná období klidu a očisty. V následujícím týdnu se lidé soustředí na projevování lásky svým bližním a intenzivněji se mají věnovat charitě.
  • Modré pondělí mívaly v oblibě hlavně děti. Začaly jim prázdniny.
  • Šedivé úterý znamenalo velký úklid. Ze všech rohů se vymetly pavučiny.
  • Škaredá středa vzpomíná na den, kdy měl Jidáš zradit Ježíše. V tento den se vymetaly saze z komína. Podle tradice se na Škaredou středu nemá nikdo škaredit, jinak si zkazí všechny středy v roce.
  • Zelený čtvrtek je dnem odpuštění. Smetí se odnášelo z domu, většinou na křižovatky cest, což mělo chránit domy před blechami. Krajinu ovládlo nezvyklé ticho – zvony totiž nezvonily. Říkalo se, že odlétly do Říma. Namísto nich se ke slovu dostaly řehtačky. K večeru se začaly říkat básničky o Jidášovi a později se i jedlo speciální pečivo – jidáše mazané medem.
  • Na Velký pátek platil půst. Výzdoba šla stranou a práce na polích i praní prádla se odkládalo. Mnohde děti stále běhaly s řehtačkami. Ke slovu se dostala voda – vykrápěl se chlév a omývala zvířata i lidé. A samozřejmě, podle legend se na Velký pátek otvírá země a vydává své poklady.
  • Na Bílou sobotu se pečou mazance i beránci, plete se pomlázka a důkladně se zametá. Je také čas k vybílení domku a přípravě vajíček na koledu.
  • Boží hod velikonoční neboli Velká noc určila název „Velikonoce“. Začínají se jíst tradiční jídla, nechybí ani klobásy a nádivky. Je to doba, kdy má být rodina pospolu, bez přátel.
  • Velikonoční, postaru Červené pondělí, má stále podobný průběh. Brzy ráno hoši vyrážejí vyšupat děvčata pomlázkou. Dostanou za to vajíčka.

Autor Adriana Vojtíšková.

Letní olympijské hry 1896, oficiálně známé jako Hry I. Olympiady, byla sportovní soutěž, jež se konala v Athénách, v Řecku od 6. do 15. dubna 1896. Jednalo se o první mezinárodní olympijské hry konané v moderní éře. Vzhledem k tomu, že starověké Řecko bylo kolébkou starořeckých olympijských her, bylo považováno za nejlepší volbu pro první ročník, aby se tato soutěž konala v Athénách. Proto byly Athény jednomyslně zvoleny jako hostitelské město během kongresu pořádaném baronem Pierrem de Coubertinem, francouzským pedagogem a historikem, v Paříži, dne 23. června 1894. Mezinárodní olympijský výbor (MOV), vznikl také v průběhu tohoto kongresu.  Stadio Panathinaiko, objevený při archeologických pracích roku 1870 a kompletně zrekonstruovaný roku 1895, hostil ceremonie slavnostního zahájení a zakončení za účasti řeckého panovníka Jiřího I. Hvězdami her se stali Němec Carl Schuhmann, který v zápase a gymnastice získal celkem čtyři prvenství, zatímco Hermann Weingärtner získal největší počet medailí, tři zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Jedním z nejdůležitějších momentů her bylo vítězství Spyridona Louise v  maratónském běhu, závodě, který byl oslavou legendy o Fidippidovi.

Na prvních letních olympijských hrách se soutěžilo ve 43 soutěžních disciplínách devíti sportů. Letních olympijských her se účastnilo 245 sportovců ze 14 zemí.  Čeští sportovci v Athénách nestartovali a her se zúčastnil jen dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, který byl už od roku 1894 členem Mezinárodního olympijského výboru. Vrátil se nadšen olympijskou myšlenkou a okamžitě zahájil přípravy na účast české delegace na příštích hrách.

Navzdory mnoha překážkám a dílčím neúspěchům byly tyto hry považovány za velký úspěch. Hry měly do této doby největší mezinárodní účast než na jakékoliv jiné sportovní akci.

Sledujte nás
Oznámení
Anketa
Konání jaké kulturní akce byste uvítali v sokolovně ?
Historie příspěvků
Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
Sponzoři







Partneři