Monthly Archives: Říjen 2020

Právě dnes, 24. října, se měly konat oslavy kulatého 150. výročí založení českobrodského Sokola. Z důvodu pandemické situace se nekonají, stejně jako se kvůli koronaviru nekonala žádná z doprovodných akcí pro veřejnost, kterých měl Sokol během tohoto jubilejního roku připravených celkem šest.

Pojďme si tedy namísto oslav alespoň stručně ukázat, kde za století a půl svého trvání – byť s nucenými přestávkami – zanechal českobrodský Sokol svoji stopu, co zajímavého ho potkalo a u jakých událostí byl. Největší stopy jeho činnosti se samozřejmě nacházejí tady u nás v Českém Brodě. Ale jsou nejen zde a já bych vás s těmi zajímavými rád seznámil.

  1. 2. dubna 1870 – v hotelu „U Slunce“ (naproti KD Svět, kde je dnes pneuservis) byla založena českobrodská sokolská jednota. Jedním ze zakládajících členů a také prvním starostou jednoty se stal tehdejší starosta města Jan Weidenhoffer.
  2. 13. července 1873 – českobrodští sokolové se zúčastnili velké oslavy položení základního kamene pomníku českého buditele a jazykovědce Josefa Jungmanna.
  3. 20. září 1874 – u příležitosti 450. výročí úmrtí byla u Přibyslavi odhalena mohyla Jana Žižky z Trocnova, který na tomto místě údajně roku 1424 zemřel. Pro stavbu tohoto pomníku byl českobrodským Sokolem pečlivě vybrán kámen, který tvoří dodnes jeho nedílnou součást.
  4. 31. května 1876 – sokolská delegace se v Lobkovicích zúčastnila pohřbu historika, spisovatele a zakladatele českého moderního dějepisectví, Františka Palackého.
  5. 1877 – jednota se zúčastnila odhalení sochy Jana Žižky v Táboře, zhotovenou tehdy začínajícím slavným sochařem J. V. Myslbekem. Toho roku vybrali sokolové mezi sebou také příspěvek na zasazení pamětní desky na Husův dům v Kostnici, kam byla za tímto účelem v následujícím roce pořádána národní pouť.
  6. 1878 – českobrodská delegace sokolů se zúčastnila slavnosti odhalení pomníku Josefa Jungmanna, která byla spojena s přejmenováním Františkánského náměstí na náměstí Jungmannovo a sokolové se rovněž zúčastnili slavnosti položení základního kamene kolínské sokolovny.
  7. 1880 – jednota se zúčastnila odhalení Žižkova pomníku v Čáslavi a členové přispěli do sbírky na zakoupení Husova rodného domku v Husinci. Stejně jako v roce minulém přispěli i částkou do sbírky na stavbu Národního divadla.
  8. 11. září 1881 – spolkem Prokop (spolek českobrodských a kolínských občanů vzniklý za účelem myšlenky stavby Lipanské mohyly) byl českobrodský Sokol pozván na odhalení mohyly, postavené památce bratrovražedné bitvy u Lipan. Slavnostnímu odhalení mohyly přihlíželo na 20 000 účastníků. Touto akcí byl zároveň dán i základ pravidelných „poutí na Lipany“, které sokolové pořádali řadu let a při kterých dávali jednoznačně najevo své národní cítění.
  9. 1883 – do Sokola se začlenil spolek divadelních ochotníků (založen 1869), který významnou měrou přispěl k úspěšné výstavbě sokolovny v následujícím roce.
  10. 11. února 1884 – jednota podala městskému zastupitelstvu žádost o prodej pozemku na stavbu sokolovny a o příspěvek na její stavbu.
  11. 25. února 1884 – městské zastupitelstvo projevilo ochotu vyhlédnutý pozemek Sokolu prodat a schválilo také příspěvek na stavbu sokolovny ve výši 2.000 zlatých.
  12. 22. dubna 1884 – výběrová komise vybrala z pěti návrhů projektů na stavbu sokolovny návrh prof. Jana Kouly.
  13. 12. května 1884 byla stavba sokolovny zadána stavitelům Červenému a Richtrovi.
  14. 15. června 1884 – se konala velkolepá slavnost položení základního kamene sokolovny
  15. 9. listopadu 1884 – jednota se zúčastnila pohřbu zakladatele Sokola, Dr. Miroslava Tyrše.
  16. 14. prosince 1884 – sokolovna byla poprvé otevřena veřejnosti, a to odehráním divadelní veselohry „Starý vlastenec“ od Antonína Sokola.
  17. 14. – 16. srpna 1885 – proběhla velkolepá třídenní slavnost otevření sokolovny.
  18. 24. ledna 1886 – v sokolovně se konal „Věneček Sokola českobrodského“, na kterém v naší sokolovně poprvé (a pak ještě mnohokrát) hrál slavný kapelník František Kmoch s hudbou kolínského Sokola.
  19. 1886 – byla postavena tzv. „opatrovna“, druhá budova sokolovny, nacházející se v Kollárově ulici. Sloužila i jako kulisárna a v průběhu let byla využívána i k dalším účelům. Zbourána byla v polovině 70. let minulého století a na jejím místě byla postavena dnešní „nová“ budova sokolovny, která původně sloužila jako restaurace a vinárna, propojená s hotelem Slavoj.
  20. 26. června 1887 – v Českém Brodě proběhl II. „náhradní“ všesokolský slet, uspořádaný jako česko–americké závody. Toho dne bylo v Českém Brodě přítomno na 40.000 osob, které sem přivážely speciálně vypravené vlaky. Jednalo se o největší sokolskou – a tehdy i společenskou – akci, která kdy v našem městě proběhla. Závody proběhly na pozemku za cukrovarem, částečně i na dnešním parkovišti Lidlu. Dnes zcela běžné cvičení s kužely mělo svoji premiéru na našem území právě při česko-amerických závodech, kam je přivezli američtí sokolové.
  21. 19. listopadu 1889 – v sokolovně se začaly poprvé pořádat taneční kurzy, které se zde pořádaly řadu let. Tím, že se taneční kurzy do sokolovny z Lidového domu před řadou let vrátily, nevědomky bylo vlastně navázáno na tradici, kterou do našeho města přinesl právě Sokol.
  22. 26. a 27. července 1890 – v sokolovně vystoupila jedna z nejvýznamnějších hereček té doby, členka souboru Národního divadla, Otilie Sklenářová-Malá, mezi její žačky patřily např. herečka Růžena Nasková nebo operní zpěvačka Ema Destinnová.
  23. 1894 – sokolové ve spolupráci s prof. Koulou začali plánovat přístavbu malého sálu sokolovny. Ale trvalo ještě dalších 11 let, než byl malý sál skutečně postaven.
  24. 17. července 1895 – spolkem Prokop byl Sokolu předán do opatrovnictví fond k udržování lipanské mohyly. Sokol tak na další léta převzal péči o významný pomník českých dějin.
  25. 1896 – byla provedena přístavba šaten a toalet. Jako druhá šatna sloužila dnešní klubovna v patře.
  26. 1897 – v sokolovně vystoupil (a ne naposled) v celé řadě představení divadelního odboru Sokola člen činohry Národního divadla Rudolf Deyl.
  27. 2. října 1898 – přestal být Sokol výlučně mužskou záležitostí. Byl zde založen „dámský odbor“, který čítal 120 členek, z toho 30 cvičících.

(pokračování příště)

 

8. říjen, památný den sokolstva, významný den České republiky a zároveň také jediná podzimní akce, která se nám podařila uskutečnit. Podvečer měl svoji atmosféru, děti s napětím vypouštěly svá plavidla a ti starší jistě vzpomínali na své blízké a kamarády, kteří položili svůj život za naši svobodu. Až potud vše ok. Ovšem v zákulisí to tak idylické nebylo….

  1. Akce řádně připravená, místo městem povolené – stejné jako loni – u mostku na Malechově, domluva s Technickými službami bezproblémová, plakáty na akci rozvěšené.
  2. Týden před akcí omezení shromažďování, venku spolu může být max. 20 osob. Pokud nechceme lidi posílat domů večer podle Šembery přes Liblice, máme problém: k místu vypouštění je jen jeden vstup a výstup. To nejde. V Šembeře teče, zaplaťpámbu, vody jako už dlouho ne, a tak je to jasné: přesuneme se do parku „ke stavidlu“. Ze strany od tenisu lidi přijdou, pustí lodičku a půjdou podle vody až k „Pro Doma“ a všechno poběží jak na drátkách. Změnu místa město povolilo a Technické služby také kývly.
  3. 8. října ráno telefon Technických služeb: v Šembeře nic neteče! Co teď? Proč to, sakra, neteče, když ještě včera ráno to teklo? Jsem u „Podviňáku“, který, jak právě zjišťuji, je zcela vypuštěn! Proto teklo v minulých dnech tolik vody v Šembeře! Kde vzít vodu? Co „Zahraďák“? Než by to přiteklo, bude po památném dnu. Voda je jedině nad přepadem u splávku naproti pivovaru, kdyby se vyrazilo horní prkno, voda by na nějaký čas stoupla…. Město nám opět kývlo a Technické služby také. Ale jen do chvíle, než se zjistilo, že fošna je v přepadu napasovaná tak těsně, že nejde vyndat – jedině rozřezat a do toho se nikomu nechce. Navíc je padesát metrů pod stavidlem už čerstvě zvedlý rákos, který totálně zabraňuje jakékoliv lodičce, aby tudy projela.
  4. Dopoledne v den, kdy se má akce konat, nemá vůbec nikdo odvahu lidem u stavidla nechat zprávu, aby přešli na původní místo na Malechově, kde není rákos a voda tam teče, proto je na stole jediné řešení: „Pivovarák“! Benevolence města je bezbřehá, opět nám kývlo a Technické také. Fouká pěkný větřík, tak když se vypustí lodičky u pivovaru, krásně je vítr požene přes celou délku rybníka. Bude to krásné!
  5. Na místě spolu s Technickými službami zjišťujeme, že právě v tento den je nasmlouvané čištění potrubí z pivovaru do rybníka! U břehu dodávka a dva náklaďáky a samozřejmě přesně v místech, kde my potřebujeme postavit lávku a vypouštět lodičky. Stěhujeme se o kus vedle a už trochu skřípu zuby.
  6. Vše je připraveno, vstup k vodě hotov, ohraničen prostor, od stavidla cedule navádějí všechny k rybníku.
  7. Půl hodiny před začátkem akce přestává úplně foukat vítr!
  8. Akce probíhá, lodičky se spíš shlukují u levého břehu, ale chválapánubohu, vypadá to ve tmě hezky a děti mají zážitek. Pochvalné reakce návštěvníků nás těší a my balíme.
  9. Dnes, po týdnu od konání volá pan ředitel Technických služeb se zprávou, že v Šembeře teče docela dost vody a že by stálo za to pustit si tam nějakou lodičku. Grrrr…!!! 😀

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V souvislosti s vládním nařízením ze čtvrtka 8. října se sokolovna od pátku 9. října po dobu 14 dnů zcela uzavírá. Je zakázána jakákoliv cvičební činnost uvnitř budovy sokolovny. Žádáme všechny o respektování tohoto vládního nařízení. V okamžiku, kdy toto nařízení přestane platit, opět cvičení zahájíme. děkujeme za pochopení.  T. J. Sokol Český brod

  1. Vstupní dveře byly odvezeny k opravě, vstup do sokolovny je, jak už bylo inzerováno, po dobu opravy zadním vchodem ze dvora.
  2. Systém nouzového osvětlení, který se porouchal, je opět funkční a již i po povinné revizi.
  3. Splnili jsme povinnost zaregistrovat se do rejstříku skutečných vlastníků nemovitostí.
  4. Vzhledem k nařízení MZ byly do doby rozvolnění tohoto nařízení přerušeny taneční kurzy. Hodiny tance se neruší, jen se jejich průběh odsouvá na dobu, kdy jejich konání bude opět možné.
  5. Od 5.10. je vyhlášen nouzový stav, v jehož důsledku smí na jednom místě uvnitř budovy cvičit skupinka pouze 10 osob, venku pak 20 osob. Tuto podmínku splňujeme díky dalším volným sálům, cvičenci jsou rozděleni po těchto skupinách do oddělených cvičebních prostor se zvýšenými hygienickými návyky a povinnou dezinfekcí.
  6. 8.10. vzpomeneme Večerem sokolských světel na všechny, kteří položili život za naši svobodu. Akce Pouštění světýlek se koná od 18,30 a díky opatřením MZ jsme ji přesunuli z Malechova do městského parku „ke stavidlu“, kde návštěvníci po vypuštění lodičky budou odcházet do volného prostoru podle břehu Šembery.
  7. Byl inovován kamerový systém lepšími typy kamer. Kvalita přenosu je nyní výrazně vyšší.
  8. Byla provedena revize tlakových nádob.
  9. Stále probíhají korektury očekávané velké pamětní knihy o českobrodském Sokole. Bude v ní 930 fotografií a dokumentů a celkový rozsah knihy překročí 500 stran!
  10. V nejbližší době budou sejmuty po městě vyvěšené billboardy, zvoucí na výroční akce Sokola. Jejich další prezentace po městě je již zbytečná.
  11. Od příštího roku se nebudou vracet poměrné části členských příspěvků za neodchozenou část roku. Výjimkou budou opravdu vážné důvody (stěhování, vážná nemoc apod.), které samostatně zváží výbor T. J.
  12. Do konce září měly být zaplaceny členské příspěvky novými členy, kteří k nám přišli na začátku nového školního roku. V druhé polovině října budou vyhlášeny dva termíny (předběžně 21. a 22.10.), kdy se budou vydávat členské průkazy a známky.
  1. Památkáři se postavili proti našemu návrhu na nahrazení stávajícího schodiště ocelovým schodištěm s dřevěnými stupni v suterénu. Bude zde tedy schodiště dřevěné a vedle něj nové, ocelové s výstupem ze suterénu na jeviště.
  2. V nejbližších dnech budou odvezeny na svoji generální opravu vstupní dveře do sokolovny. Po dobu opravy se bude do budovy vcházet zadním vchodem ze dvora, cvičitelé budou vybaveni klíčem.
  3. Výbor vzhledem k neustále eskalující pandemické situaci zrušil konání oslav 150. výročí založení Sokola v Českém Brodě s výhledem na jejich pořádání v dubnu či květnu příštího roku.
  4. Taneční kurzy prozatím trvají, povinné nošení roušek a další bezpečnostní opatření jsou podmínkou. Budeme reagovat na nařízení MZ.
  5. Vracíme peníze za vstupenky na Sokolský ples, který se měl konat 17.10. a který byl definitivně zrušen. Vstupenky možno vrátit v místě předprodejů do 16.10., poté propadají bez nároku na vrácení peněz.
  6. 8.10. si připomeneme Památný den sokolstva Večerem sokolských světel. Budeme, stejně jako loni, pouštět po Šembeře lodičky se svíčičkou za každého, kdo za naši svobodu položil svůj život v době okupace.

Převzato z deníku Náš region, autor Jaroslav Svoboda

Mnichovská dohoda, mnichovský diktát, o nás bez nás či mnichovská zrada, to jsou všechno hesla týkající se nejhorší události našich novodobých dějin. Zástupci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa podepsali 30. září 1938 dohodu o odstoupení československého pohraničí Německu. Čeští zástupci k přímému jednání pozváni nebyli.

Už 17. října 1937 došlo v Teplicích k incidentu sudetoněmeckého poslance K. H. Franka s policií. Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však henleinovská propaganda využila ve svůj prospěch a celou akci prezentovala jako útok na poslance SdP.
Následující sled událostí na sebe nenechal dlouho čekat a tak 20. února 1938 Hitler prohlásil, že zájmem Německa je ochrana Němců v Rakousku a Československu.

Po březnovém anšlusu Rakouska se naše země dostala do prekérní situace. Územní rozložení ČSR vytvořené Versailleskou smlouvou bylo nyní ohroženo, i přesto, že vše proběhlo bez souhlasu Společnosti národů. Československo tak bylo Německem doslova obklíčeno ze tří světových stran.

Ještě téhož měsíce, přesněji 28. března odjel Konrad Henlein za Hitlerem do Berlína. Ten mu nadiktoval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro Československo nepřijatelné. Schylovalo se tak k válečnému konfliktu. Britský atašé odhadoval, že československá armáda by tou dobou mohla té německé vzdorovat asi čtvrt roku – s podporou Francie, Sovětského svazu a Británie pak neomezeně dlouho. Také náčelník generálního štábu německých pozemních sil Ludwig Beck uznal, že Wehrmacht na válku s ČSR zatím není připraven.

Přiblížil se onen osudný podzim. Ještě 10. září pronesl prezident Beneš rozhlasový projev, který byl tlumočen do třinácti jazyků. Prohlásil mimo jiné, že má nezlomnou víru v Československo, jeho zdravost, sílu, odolnost, skvělou armádu a nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu. „Vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně,“ neskrýval Beneš optimismus.

Na druhý den očekával celý svět Hitlerův projev na závěr sjezdu NSDAP v Norimberku. V pohraničí mezitím stále rostlo napětí a německá propaganda podněcovala sudetské Němce proti Čechům, ti následovně pořádali časté útoky na české obyvatelstvo. Hitler měl pak ještě tolik drzosti, aby Československo obvinil z útlaku Němců, což sudetské Němce podnítilo k organizovanému povstání. Češi však nedali svou kůži zadarmo. Jednotky Stráže obrany státu se na mnoha místech střetly v krvavých srážkách s fanatickými sudetskými Němci, kteří jen v době od 20. září do 1. října 1938 uskutečnili 164 teroristických akcí, jimž padlo za oběť 110 československých občanů.

Mezi zavražděnými nechyběli ani čtyři četníci v Habartově, kde Němci přepadli četnickou stanici a českým strážcům zákona nedali příliš šancí. Incident vznikl kvůli vyhlášenému stannému právu, které vláda vyhlásila 13. září. SdP poté dalo vládě šestihodinové ultimátum na odvolání stanného práva a stažení české policie ze Sudet.

Hned následující den po vyhlášení stanného práva proběhla policejní razie v chebských hotelích, které sloužily jako zázemí SdP. Policie nalezla 9 pistolí a 850 nábojů, načež byla napadena střelbou ze dvou kulometů. Při přestřelce zahynulo šest lidí – jeden policista, dva železničáři a tři náhodní kolemjdoucí. Naprosto šílené. Zamyslíme-li se nad danou situací, že by dnes, příslušníci národnostní menšiny, kteří mají své poslance v parlamentu oplývali takovým arzenálem a pustili se do regulérní bitvy s legitimní policií.

Následoval logický krok, 16. září byla oficiálně zakázána Sudetoněmecká strana (SdP). Byl vydán zatykač na Konrada Henleina a K. H. Franka. Sudetoněmeckou reakcí bylo vytvoření freikorpsu, jež se zaměřoval na přepady československých celnic a policejních stanic. Od této chvíle začalo docházet k takřka pravidelným ozbrojeným střetům.

Situace se pro Československo nezačala vyvíjet dobře. Scénář dalších deseti dnů už dával jasně naznačovat tomu, co přijde, ačkoliv se naše armáda byla připravena bránit, oficiálně musela složit zbraně. Největší potupa českého národa se mílovými kroky přiblížila, Německo nakonec dosáhlo svého a pro Francii a Velkou Británii jsme byli jen bezvýznamný „spojenec“.

Šťastného konce, jestli se to tak dá nazvat, se náš národ dočkal až za sedm let. Svému osudu neunikli ani hlavní strůjci sudetoněmeckého zla. K. H. Frank byl po válce shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice. Rozsudek smrti mu přečetl v úterý 21. května 1946 soudce Vladimír Kozák. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením. O den později byl po dokončení čtení rozsudku a zamítnutí žádostí o milost Frank oběšen na dvoře Pankrácké věznice před zraky pěti tisíc občanů.

Podobný osud čekal i na jeho soukmenovce Konrada Henleina. Ten se ještě bláhově a z českého pohledu drze pokusil 7. května 1945 dojednat s Američany mimo jiné uznání Mnichovské dohody. Byl však zajat a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že se zbabělci Američané jednat nehodlají a že je považován za válečného zločince, podřezal si 10. května ráno žíly.

1870 – 2020

150 let od založení Sokola v Českém Brodě

Sledujte nás
Oznámení
Historie příspěvků
Říjen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Zář   Lis »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Sponzoři





Partneři