Po vzniku samostatného Československa bylo samozřejmě třeba vytvořit státní symboly nové země. Cesta k nové vlajce však nebyla úplně přímočará. A ani její osudy nebyly ve více než stoleté historii našeho státu úplně jednoduché.

Podíváme-li se na dobové fotografie a záběry z října 1918, československou vlajku v dnešní podobě na žádném z nich nenajdeme. Pokud už nadšení lidé něčím mávají, je to bílo-červený prapor, což byl původní zemský symbol, jenž byl krátce po vzniku Československa užíván i jako nová státní vlajka.

Snímek 5 z 11: Vlajka používaná jako vlajka Československa v letech 1918 až 1920

Chce to novou vlajku

To ale nemohlo vydržet dlouho, zejména kvůli tomu, že tento prapor nevyjadřoval nové sepětí Čechů a Slováků ve společném státě, a pak také proto, že shodné barvy, tedy červenou a bílou, používaly i sousední Polsko a Rakousko. Při vyznačování svrchovanosti na hranicích představovala taková věc pochopitelně problém.

Poslední den roku 1918 proto vznikla z iniciativy profesora pomocných věd historických Gustava Friedricha takzvaná znaková komise, která od jara 1919 pracovala na úkolu vytvořit jednoduchou a nezaměnitelnou novou státní vlajku. Jejími členy se stali kromě Friedricha například ředitel Archivu země České Jan Bedřich Novák, ředitel Archivu ministerstva vnitra Ladislav Klicman, pozdější ředitel městského archivu v Praze Václav Vojtíšek, státní úředníci, někteří poslanci a zástupci jednotlivých ministerstev a také zástupci uměleckých kruhů (akademický sochař a medailér Josef Šejnost, profesoři František Kysela a Vratislav Hugo Brunner a doktor Václav Vilém Štech).

K možné podobě nových státních symbolů se však veřejně vyjadřovali i další, třeba zástupci Uměleckého sboru Památníku odboje jako František Kupka nebo Václav Špála. V prvních diskusích navíc vznikaly nemalé střety o to, jak by měla nová vlajka vypadat. Konzervativněji založení muži trvali na dvoubarevné tradiční vlajce, ta však z výše naznačených důvodů nebyla vhodná. Jiní chtěli navázat na husitské nebo nové legionářské tradice a snažili se do státní vlajky vkomponovat prvky jako husitský kalich, kotvu nebo českého lva.

Nenápadný dříč Kursa

Členem komise se stal i koncipista státního archivu Jaroslav Kursa, který zpracovával a připravoval grafické podklady. Ten pak v součinnosti s ostatními odborníky vypracoval do května 1919 soubor návrhů státní a prezidentské vlajky s možnými barevnými kombinacemi, mezi nimiž se objevila i varianta s klínem, a heraldické návrhy státních znaků a státní pečeti.

Snímek 2 z 11: Jaroslav Kursa (1875 až 1950), autor státní vlajky Československé i České republiky

„Pracovník Archivu ministerstva vnitra v Praze Jaroslav Kursa, který pak byl ustanoven expertem ve věci užívání a úprav státního znaku, vybral z historických pramenů znaky území vtělených do Československé republiky v jejich dějinném vývoji. Z nich připravil celou řadu návrhů na tři státní znaky: malý, střední a velký (snad podle trojice státních znaků zaniklé monarchie) a na pečeť republiky. Na základě předloh vybral pak výtvarník František Kysela renesančního českého lva a zdařile jej stylizoval v novém státním znaku,“ uvedl o Kursovi Josef Petráň v práci Český znak.

Podle dopisu tehdejšího ředitele Archivu ministerstva vnitra Ladislava Klicmana byl Kursa skromný a na sebe výrazně neupozorňující člověk, jehož by nejspíš bylo možné charakterizovat jako „tichého dříče“. „Pracuje neúmorně již téměř dva měsíce i v noci – člověk churavý a podvýživou trpící. On, chudák oficiant, který ze svých 260 korun měsíčně podporuje a živí stařičkou osmdesátiletou matku a stará se o dvě dítky své sestry, musel při začátku své práce vydati na barvy, papír a jiné potřeby kreslířské na 80 korun a zatajoval to před podepsaným, až jsem mu nabídl zálohu. Teprve v posledních dnech jsem se dozvěděl, že prodával své zamilované francouzské knihy a že jedl často teprve až druhý den – člověk trpící cukrovkou!“ napsal Klicman v dopise ministru vnitra.

Zde se přimlouval za to, aby Kursovi byla za jeho práci pro komisi udělena mimořádná odměna („smím-li vůbec navrhnouti – asi 2000 – 3000 korun“) a aby byl jmenován konceptním úředníkem archívu v VIII. hodnostní třídě.

Jako první Kursův heraldický návrh vláda přijala jeho návrh malého státního znaku Československé republiky, jenž byl prozatímně stanoven vládním nařízením ze dne 19. května 1919.

Rodí se vlajka s klínem

Návrh nové vlajky ale neměl ještě vyhráno. Značnou podporu si získaly například návrhy navrátilce ze Spojených států amerických, grafika Vojtěcha Preissiga, jež se zjevně inspirovaly americkou vlajkou: obsahovaly totiž obvykle čtveřici pěticípých hvězd představujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.

Snímek 4 z 11: Preissigova československá vojenská pohlednice, na níž je vidět i jeho návrh státní vlajky

Nakonec však přece jen převážila v odborném mínění Kursou navržená vlajka s použitím modrého klínu na červeném a bílém podkladě. Za zmínku přitom stojí, že Kursa nebyl jediný, kdo zvolil tento motiv. K podobnému návrhu došel i malíř a architekt Jaroslav Jareš, jenž se proto v některých pracech objevuje také jako autor československé vlajky. Jareš se nechal při své práci vést asi nejvíce svým uměleckým citem, Kursa se snažil podkládat svou práci vždy i odborným hlediskem.

Na červencovém zasedání znakové komise v roce 1919 proto zdůvodnil svou volbu modrého klínu na červenobílém podkladě (v prvotním návrhu pouze do jedné třetiny délky vlajky) tím, že jde o jednu z nejstarších figur české heraldiky a že je to vhodný symbol pro modré trojvrší slovenského znaku.

Jako historickou předlohu této podoby státní vlajky předložil středověký erb vladyků z Letné na Pelhřimovsku. Dnešní podoby se pak jeho návrh dočkal 23. ledna 1920, kdy se podvýbor znakové komise usnesl, že modrý klín bude sahat až do poloviny délky vlajky, a to z estetických důvodů. Barvy státní vlajky pak stanovil ústavní zákon z 29. února 1920. Dne 30. března 1920 byla československá vlajka konečně schválena.

Snímek 6 z 11: Československá (1920 až 1939 a 1945 až 1992) i česká vlajka

Vlajka mizí a opět se objevuje

Vlajka bohužel nevydržela po celé století bez přerušení, stejně jako československý stát. S německou okupací ji na zásah okupační moci nahradila nová protektorátní vlajka, tvořená třemi vodorovnými, stejně širokými pruhy v pořadí bílá, červená a modrá barva.

Zahraniční odboj si však původní československou státní vlajku podržel a její podobu nezměnila ani žádná z budoucích politických či státoprávních změn. Po rozdělení společného státu v roce 1993 se stala i státní vlajkou samostatné České republiky.

převzato z DENIK.CZ

1870 – 2020

150 let od založení Sokola v Českém Brodě

Do oslav výročí zbývá:

Sledujte nás
Oznámení
Historie příspěvků
Srpen 2020
Po Út St Čt So Ne
« Čvc    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
Sponzoři







Partneři