Převzato z deníku Náš region, autor Jaroslav Svoboda
Mnichovská dohoda, mnichovský diktát, o nás bez nás či mnichovská zrada, to jsou všechno hesla týkající se nejhorší události našich novodobých dějin. Zástupci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa podepsali 30. září 1938 dohodu o odstoupení československého pohraničí Německu. Čeští zástupci k přímému jednání pozváni nebyli.
Po březnovém anšlusu Rakouska se naše země dostala do prekérní situace. Územní rozložení ČSR vytvořené Versailleskou smlouvou bylo nyní ohroženo, i přesto, že vše proběhlo bez souhlasu Společnosti národů. Československo tak bylo Německem doslova obklíčeno ze tří světových stran.
Přiblížil se onen osudný podzim. Ještě 10. září pronesl prezident Beneš rozhlasový projev, který byl tlumočen do třinácti jazyků. Prohlásil mimo jiné, že má nezlomnou víru v Československo, jeho zdravost, sílu, odolnost, skvělou armádu a nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu. „Vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně,“ neskrýval Beneš optimismus.
Mezi zavražděnými nechyběli ani čtyři četníci v Habartově, kde Němci přepadli četnickou stanici a českým strážcům zákona nedali příliš šancí. Incident vznikl kvůli vyhlášenému stannému právu, které vláda vyhlásila 13. září. SdP poté dalo vládě šestihodinové ultimátum na odvolání stanného práva a stažení české policie ze Sudet.
Následoval logický krok, 16. září byla oficiálně zakázána Sudetoněmecká strana (SdP). Byl vydán zatykač na Konrada Henleina a K. H. Franka. Sudetoněmeckou reakcí bylo vytvoření freikorpsu, jež se zaměřoval na přepady československých celnic a policejních stanic. Od této chvíle začalo docházet k takřka pravidelným ozbrojeným střetům.
Situace se pro Československo nezačala vyvíjet dobře. Scénář dalších deseti dnů už dával jasně naznačovat tomu, co přijde, ačkoliv se naše armáda byla připravena bránit, oficiálně musela složit zbraně. Největší potupa českého národa se mílovými kroky přiblížila, Německo nakonec dosáhlo svého a pro Francii a Velkou Británii jsme byli jen bezvýznamný „spojenec“.
Podobný osud čekal i na jeho soukmenovce Konrada Henleina. Ten se ještě bláhově a z českého pohledu drze pokusil 7. května 1945 dojednat s Američany mimo jiné uznání Mnichovské dohody. Byl však zajat a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že se zbabělci Američané jednat nehodlají a že je považován za válečného zločince, podřezal si 10. května ráno žíly.