Informace e-mailem
Přeji si dostávat upozornění na nové články na webu

Historie

28. října 1918 – den vzniku Československé republiky – si připomeneme pietním aktem v městském parku u pomníku T. G. Masaryka. Vzhledem k podzimním prázdninám v příštím týdnu se tento akt uskuteční již 24. října v 17 hodin. Přijďte s námi vzpomenout na všechny, díky kterým dnes můžeme v naší zemi v klidu a míru žít.

Dokument: Kompletní znění mnichovské dohody z roku 1938, která zničila Československo

ČTK29. září 2019 • 11:00

foto: ČTK

Text mnichovské dohody, která byla dojednána 29. září 1938 a po půl noci také podepsána, včetně dodatků: Německo, Spojené království, Francie a Itálie se dohodly se zřetelem k dohodě, jíž už bylo ve věci odstoupení sudetoněmeckého území v zásadě docíleno, na těchto podmínkách a modalitách tohoto odstoupení a na opatřeních z něho vyplývajících a prohlašují, že jsou jednotlivě odpovědné za zajištění kroků nutných k jeho zabezpečení.

  1. Vyklizení začne 1. října.
  2. Spojené království, Francie a Itálie ujednávají, že se vyklizení území provede do 10. října, a to bez zničení jakýchkoli existujících zařízení, a že je československá vláda odpovědná za to, že se vyklizení provede bez poškození uvedených zařízení.
  3. Modality vyklizení stanoví v jednotlivostech mezinárodní výbor složený ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa.
  4. Etapovité obsazování převážně německého území německými oddíly začne 1. října. Čtyři části území, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí:

Část území označenou I 1. a 2. října, část území označenou II 2. a 3. října, část území označenou III 3., 4. a 5. října, část území označenou IV 6. a 7. října.

Zbývající území převážně německého charakteru neprodleně určí shora uvedený mezinárodní výbor a německé oddíly je obsadí do 10. října.

  1. Mezinárodní výbor zmíněný v § 3, určí oblasti, v nichž se má konat plebiscit. Tato území obsadí až do ukončení plebiscitu mezinárodní formace. Týž výbor stanoví modality, za nichž se plebiscit provede, přičemž je třeba pokládat modality sárského plebiscitu za základ. Výbor určí rovněž den konání plebiscitu; tento den však nesmí být pozdější než konec listopadu.
  2. Konečné vytyčení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor má právo navrhnout čtyřem mocnostem, Německu, Spojenému království, Francii a Itálii, ve výjimečných případech nepatrné odchylky od přísně etnografického určení oblastí, aby se tyto převedly bez plebiscitu.
  3. Předpokládá se opční právo pro přesídlení do odstoupených oblastí a pro vysídlení z nich. Opce musí být uskutečněna do šesti měsíců od okamžiku uzavření této dohody. Podrobnosti opce stanoví německo-československý výbor, uváží postup za účelem usnadnění výměny obyvatelstva a vyjasní zásadní otázky, jež z této výměny vyplynou.
  4. Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody z vojenských a policejních sborů všechny sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí. V téže lhůtě propustí československá vláda všechny sudetoněmecké vězně odpykávající si trest na svobodě za politické delikty.

Continue reading

8. říjen, Památný den sokolstva, si letos poprvé připomeneme jako Významný den České republiky.

Z rozhodnutí zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven. Gestapo v noci ze 7. na 8. října 1941 zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří „ještě byli na svobodě“. Byli mučeni, vězněni, deportováni do koncentračních táborů a naprostá většina z nich se již na svá místa po skončení války nevrátila. Tato akce byla nejrozsáhlejším zásahem proti členům Sokola v celé jeho historii a postihla především řadu jeho nejvyšších představitelů, a tím i významných osobností celého národa, které, jak ukázal další vývoj naší společnosti, pak v jejích dalších osudových chvílích nenahraditelně chyběly. Cílem a smyslem této akce byla totální likvidace celého spolku. Říjnové události roku 1941 představují nejpočetnější zásah totalitní nacistické moci vedený proti skupině občanů dobrovolně se organizujících v jedné zájmové organizaci.

Pojďme společně poslat světélka po vodě jako vzpomínku za všechny, kteří za naši svobodu těžce zaplatili…

 

Filip Šára, NovinkyPrávo

Tanky jsou tu… Je tomu přesně 80 let, co 15. března 1939 započala okupace Československa německými vojsky. O pouhý den později byl výnosem nacistického vůdce Adolfa Hitlera ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Formální hlavou útvaru, jenž byl součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc však třímal v rukou úřadující říšský protektor Konstantin von Neurath. Šlo o nejtemnější dobu českých dějin.

Německá okupační vojska na Václavském náměstí v Praze. Snímek je ze 17. března 1939.

Německá okupační vojska na Václavském náměstí v Praze. Snímek je ze 17. března 1939.
FOTO: ČTK

Už po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 bylo Československo donuceno postoupit české pohraničí Německu. Pro Adolfa Hitlera ale konference představovala neúspěch, neboť usiloval o obsazení celých Čech. Německo proto v následujících měsících, než dohodu přímo porušilo, vyvíjelo na okleštěné Československo stále větší politický i hospodářský nátlak.

„Využívalo přitom provokací českých Němců, sporů mezi Čechy a Slováky i neuspokojených maďarských teritoriálních ambicí. Československo bylo totiž v listopadu 1938 donuceno postoupit jižní část Slovenska i jižní část Podkarpatské Rusi právě Maďarsku,“ připomněl pro Novinky historik Jan Zumr, který se v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) specializuje na nacistický okupační aparát.

Emil Hácha a Adolf Hitler

Emil Hácha a Adolf Hitler

FOTO: Profimedia.cz

Jak dříve v deníku Právo napsal publicista Miroslav Šiška, již v polovině prosince 1938 vydal Hitler tajnou směrnici k likvidaci pomnichovského Československa a zformuloval způsob jejího provedení. Ve výstižné zkratce popsal pravděpodobný scénář akce baron von Weizssäcker:

„Uměle vyvolané hašteření odřízne Slovensko od pražské vlády. Německo poradí Maďarsku, aby znovu nastolilo pořádek na Podkarpatské Rusi, slovenská vláda požádá Hitlera, aby zaručil slovenské hranice. Němci v Čechách požádají o ochranu, Praha dostane ultimátum, aby podepsala smlouvu s říší, což nesplní, a wehrmacht obsadí Čechy a Moravu.“

Role Jozefa Tisa

Nepominutelnou – a negativně vnímanou – osobností byl na slovenské straně Jozef Tiso. Tento původně římskokatolický kněz byl předsedou Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSLS) a od října 1938 i předsedou slovenské autonomní vlády.

Continue reading

Západočeské muzeum v Plzni otevírá na začátku března pro nás, českobrodské občany, velmi zajímavou výstavu. Výstavu o českobrodském rodákovi a významném architektovi, profesoru Janu Koulovi, mimo jiné i autorovi naší sokolovny či protější „myšárny“.

Profesor Koula nebyl ve své době zcela neznámým. Kromě toho, že byl profesorem architektonického kreslení na pražské technice, byl například spoluzakladatelem Klubu za starou Prahu, či 25 let správcem národopisných a archeologických sbírek Národního muzea. Značná je jeho publicistická činnost, ať už se týkala článků o uměleckých památkách či dvoudílné monografie o památkách uměleckého průmyslu v Čechách.

Co se týká jeho architektonické profese, velmi rychle zjistíte, že některé jeho zrealizované projekty sami znáte. Věděli jste například, že profesor Koula je jeden ze spolutvůrců pražského Čechova mostu? Že se podílel na velkých úpravách Strakovy akademie a dokonce i pražské Staroměstské  radnice? A zdalipak byste uhodli, kdo je autorem budovy slavného Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan v Královské oboře? Těch objektů je samozřejmě mnohem více, například řada dodnes velmi honosných domů v Pařížské ulici, na Staroměstském náměstí atd.

Každopádně stojí za to do Plzně se na tuto výstavu dojet podívat, co myslíte?

 

Ojedinělá akce protinacistického odboje, na jejímž konci byl zlikvidován Reinhard Heydrich, třetí nejvlivnější muž Hitlerovy říše, začala naostro přesně před 77 lety. 29. prosince 1941 v 3:24 seskočila paraskupina Anthropoid rotmistrů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše u obce Nehvizdy nedaleko Prahy.

Intenzivní příprava na atentát začala ale o šest měsíců dříve. Anthropoid se už od července 1941 zlepšoval v polním a střeleckém výcviku, útočném boji, házení granátů na jedoucí automobil, paravýcviku, přípravě výbušnin, radiotelegrafii či topografii. To vše pod dohledem nejlepších britských instruktorů.

Čtyřmotorový letoun Halifax, pilotovaný Ronaldem Hockeyem, odstartoval ve 22:00 britského času z jihoanglického letiště Tangmere. Podařilo se mu bez úhony přečkat několikeré ostřelování německým protiletadlovým dělostřelectvem i útok nočního nacistického stíhače. Osádce navíc znesnadňovala orientaci nízká oblačnost a sníh zakrývající navigační body.

Pojďme se dnes tedy podívat na místo jejich seskoku, které leží jen kousek od Českého Brodu a okolo kterého řada z nás jezdí po hradecké dálnici na Prahu. Nehvizdy…

Spolu s Anthropoidem byly v letounu skupiny Silver A a Silver B, které měly vlastní úkoly. Ani jedna z nich ale ze zmíněných důvodů nevyskočila na správném místě. Anthropoid nakonec nebyl v 3:24 vysazen u letiště Borek blízko Ejpovic na Plzeňsku, kde na něj měli čekat odbojáři skupiny Vašek – Čeněk, ale až u obce Nehvizdy východně od Prahy.

Díky navigační chybě se výsadek ocitl na zcela neznámém místě a navíc bez jakýchkoliv kontaktů na spolehlivé lidi. Přesto se úkol, který měla skupina Anthropoid za cíl, podařilo splnit. Nestalo by se ale tak, nebýt pomoci desítek lidí, kteří svojí pomocí riskovali vyvraždění své celé rodiny.

V prosinci 2016 se právě v Nehvizdech konala při příležitosti 75. výročí seskoku paravýsadku Anthropoid

Continue reading

Protože nás o legiích ve škole neučili a mladou generaci nejspíš také ne, není od věci připomenout si, co naši vojáci v Rusku dělali a jak strastiplná byla jejich cesta zpátky domů.

Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dezertovat k nepřátelským vojskům. Jejich pozdější nesporné vojenské úspěchy sehrály významnou roli při jednáních o vzniku samostatného Československa.

Základ těchto vojsk začal vznikat již v roce 1914 z dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii. Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně, vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“. Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „rota Nazdar“. Počet dobrovolníků se postupně navyšoval. Od roku 1917 se tvořily legie také v Itálii. Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 140 000 dobrovolníků (dobrovolců, bratrů). Celkem padlo 5 152 československých legionářů, z toho 4 112 v Rusku.

7ledna 1919 bylo z brigády vytvořeno Čs. vojsko na Rusi, které již bylo součástí Čs. armády a zásluhou Masarykovou i francouzské. Velitelem legií byl Maurice Janin. Vojsko na Rusi tvořily tři divize, jejichž jádrem bylo 12 pluků střeleckých a dva pluky jízdní a několik dělostřeleckých baterií. Po bitvě u Zborova (2. července 1917), ve které se legie vyznamenaly, zrušila ruská Continue reading

Náš první zlatý olympionik byl silák se slabým srdcem

22. říjen 2018, převzato z deníku Dotyk

Bedřich Šupčík

Bedřich Šupčík, foto: archiv Národního muzea

Je naším prvním olympijským vítězem, ale štěstí a nehynoucí slávu mu to nepřineslo. Stal se z něj nepohodlný živel, kterého sužovalo podlomené zdraví. Od narození sokolské legendy Bedřicha Šupčíka uplynulo 120 let.
Hoch zlatého srdce, borec nesrovnatelné úpornosti a svalstva ocelového. Tak psal dobový tisk o Bedřichu Šupčíkovi, když v roce 1924 na olympiádě v Paříži získal zlatou medaili ve šplhu. V té době už měl za sebou poměrně strastiplnou životní cestu.
Na svět přišel 22. října 1898 ve vesnici Trumau, která leží jen kousek na jih od Vídně. Jeho otec František byl český kočí, maminka Terezie pocházela z rodiny vídeňských Čechů. Manželé měli málo peněz, zato dětí hodně, a tak se Bedřicha ujala teta Eva, která bydlela v Kvasicích u Kroměříže. Chlapec k ní velmi přilnul, takže když jej po čase odvezla zpět k rodičům, utekl jim a vlakem se chtěl vydat zpět za tetou. Nakonec u ní zůstal natrvalo.

Boj proti olympiádě

Brzy bylo jasné, že podsaditý chlapec oplývá velkou silou. Poslali ho do Vídně, aby se vyučil řezníkem, jenže pak vypukla první světová válka a mladík nedostudoval. Prošel armádou, přežil boje na rumunské frontě a po válce svůj další osud spojil s tělovýchovnou jednotou Sokol.

Jako nadějný cvičenec se dostal do Brna, kde mu sehnali byt i práci domovníka v hutní společnosti. Šupčík na každém tréninku udivoval svými gymnastickými dovednostmi, načež se s oblibou posilnil bůčkem a černou kávou.

Začal pokukovat po účasti na olympiádě, jenže Sokolové tento sportovní podnik od jeho vzniku v roce 1896 neuznávali. Tvrdili, že jde pouze o pošetilou honbu za rekordy, slávou a penězi, což vede pouze k vysilujícímu a nesmyslnému tréninku. Názor změnili až v roce 1920, kdy své cvičence vyslali na Hry do Antverp. O čtyři roky později se v nominaci objevil i Šupčík, byť se tam dostal až na poslední chvíli. Přesto to byl právě on, kdo jako jediný Čechoslovák získal zlatou medaili, když zvítězil ve šplhu bez přírazu. Na osmimetrové lano doslova vyletěl za 7,2 sekundy.

Navíc bral ještě bronz za víceboj gymnastických družstev. O dva roky později se v Lyonu stal mistrem světa v soutěži gymnastických družstev a na další olympiádě v roce 1928 v Amsterodamu získal ve stejné disciplíně stříbro.

Mezitím se oženil s pokojskou Marií a v Brně založili rodinu. S vrcholovým sportem se rozloučil v roce 1931, kdy na mistrovství světa získal bronz ve cvičení na kruzích. Pak přesídlil do Prahy, kde působil jako cvičitel v hostivařském Sokole a občas vystupoval na siláckých exhibicích.

Odborník na požáry

Šupčík kromě svalů oplýval i obchodním talentem. Uměl jednat s lidmi a velmi rychle si je dokázal získat, takže se stal úspěšným obchodním cestujícím. Nejprve prodával látky, později přešel na hasicí přístroje, velký hit tehdejší doby. Nakonec se stal odborníkem na požární bezpečnost a radil továrníkům s vhodným zabezpečení

Stále se udržoval ve vynikající kondici, proto všechny překvapilo, když těsně kolem padesátých narozenin dostal infarkt. Na manželčino naléhání se odstěhovali z rušné Prahy do jejího rodiště v Horosedlech u Příbrami, kde měl hlavně odpočívat.

Jenže to Šupčík nedokázal. Dál prodával minimaxy a cvičil, ale na počátku 50. let jej postihla další srdeční slabost, po níž zůstal v invalidním důchodu. Z něj však dokázal vyžít jen těžko, a tak se obrátil na státní výbor pro tělovýchovu se žádostí o příspěvek.

Našeho prvního olympijského vítěze však úředníci nemilosrdně vyhodili. Šupčík byl pro ně jako významný člen zakázaného Sokola zejména podvratným živlem, který si zaslouží jen pohrdání a zapomnění. Přes zdravotní potíže si sportovec musel hledat novou práci. Nakonec ji našel v Písku, kde se stal pojišťovacím agentem. V červenci 1957 jej postihl třetí infarkt, kterému už podlehl. Bylo mu pouhých 58 let.

Continue reading

Sledujte nás
Oznámení
Historie příspěvků
Listopad 2019
Po Út St Čt So Ne
« Říj    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
Sponzoři







Partneři