Historie

Mnichovský diktát 1938 – Československo bylo Hitlerovi předhozeno jako kořist

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Bundesarchiv, Bild 183-R69173 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Podepsání Mnichovského diktátu

30.9. 1938 krátce po půlnoci byl přijat Mnichovský diktát. Tím došlo k výraznému územnímu okleštění Československa, nicméně ani to Německu nestačilo, již 15. 3. 1939 jsou české země definitivně okupovány.

Zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie podepsali dokument, jímž byl územně zmrzačen mladý československý stát. Zároveň také Československo ,,odepsali“ západní spojenci, i když se vždy zaštiťovali solidaritou s ním. S Francií měl náš stát dokonce platnou spojeneckou smlouvu z roku 1924. Ani to nepomohlo a Československo tak bylo Hitlerovi předhozeno jako kořist. Velká Británie a Francie se domnívaly, že tak zabrání válce, což byl zásadní omyl.

V historii naší země je Mnichov další osudovou osmičkou, která tragicky poznamenala českou společnost. 30. 9. 1938 krátce po půlnoci byl podepsán dokument, který vstoupil do historie jako Mnichovská dohoda, ve skutečnosti to však byl Continue reading

V červnu 1887 se měl konat v Praze na Císařské louce II. všesokolský slet. Ten však 6. května pražské c. a k. policejní ředitelství zákazy omezilo natolik, že z jeho zamýšleného programu bylo povoleno pouze veřejné cvičení, a i to bylo omezeno jen na sokolské jednoty rakouské říše. V té době ale již byla na cestě do bývalé vlasti výprava amerických sokolů, kteří byli k vystoupení na sletu očekáváni a kteří by díky omezení úřadů na sletu cvičit nesměli. Správní výbor Sokola Pražského je telegraficky informoval o situaci, a když z Ameriky zpět dorazil telegram, kde stálo: „Chceme závody!” usnesl se, že uspořádá „náhradní“ slet mimo území Prahy formou veřejného cvičení nebo závodů.

Uvažováno bylo o několika místech konání, například Plzni, oboře Hvězdě či Kolínu. Ani jedno se ale neukázalo jako to pravé. A tak když se o pořádání přihlásil Český Brod, byl nakonec vybrán jako Praze nejbližší místem, technickým zabezpečením i vstřícným postojem vedení města a všech obyvatel.

Vítězství českobrodského Sokola o uspořádání náhradního sletu ale ze začátku vůbec nebylo jednoduché. Český Brod se jako pořadatel závodů některým členům slavnostního výboru nezamlouval. Největším odpůrcem byl místonáčelník Sokola Pražského, dr. Čížek. Ale díky přesvědčivým argumentům českobrodské deputace, vedené redaktorem Jozefem Miškovským, i on byl nakonec srozuměn s tím, že Český Brod je nejlepší volbou. A bylo tomu opravdu tak…

Obec převzala záštitu nad celou akcí, bylo získáno vojenské cvičiště u Liblic pro seřazování průvodu a cvičenců a pozemek pod cukrovarem na levém břehu Šembery jako cvičiště (dnes částečně parkoviště u Lidlu).

Do slavnostně vyzdobeného města se v neděli 26. června 1887 sjelo celkem třináct mimořádných vlaků se sokolskými účastníky. Byla to událost, které se svojí bohatou výzdobou účastnilo celé město. Toho dne bylo v Českém Brodě se čtyřmi tisíci obyvateli na 40.000 lidí!

Američtí sokolové měli ještě před společnými závody v Českém Brodě postaráno o vskutku nabitý program, který zajišťoval Sokol Pražský. Uvítáni byli vedením Sokola a zástupci vedení města Prahy již 16. června, a do 25. června stihli mimo jiné navštívit Staroměstskou radnici, Náprstkovo muzeum, Hradčany a Národní divadlo, kde se na jejich počest odehrála Smetanova Prodaná nevěsta a Tylův Strakonický dudák. Mimo to se zúčastnili veslařských závodů, společného cvičení v Sokole Pražském, slavnostního svěcení praporu Sokola Vinohradského či velké zahradní zábavy na Žofínském ostrově. Na pár dnů v Praze program velmi nabitý…

Nastal 26. červen, den konání „Česko – amerických závodů”, které nahradily zakázaný II. všesokolský slet. Celé město bylo vyzdobeno květinami a prapory a na nádraží čekali na americkou sokolskou výpravu snad všichni obyvatelé Českého Brodu.

Zvláštní uvítání pak proběhlo i v sokolovně, kde Continue reading

Nějak nám vypadlo pokračování stručné historie českobrodského Sokola, které jsme zde na stránkách začali zveřejňovat loni na podzim. Napravíme to teď. První dvě části si můžete nalistovat ve starších příspěvcích na hlavní stránce webu nebo v odkazu „Historie“.

Potřetí se tedy společně podíváme na zajímavé události, u kterých byl – či které potkaly – českobrodský Sokol. Navážeme na minulou část, která skončila rokem 1919…

1920 – rok 50. výročí založení Sokola v Českém Brodě.

27. června 1920 – došlo na českobrodském nádraží k strašlivé železniční tragédii. Nákladní vlak od Prahy, kterému nefungovala automatická brzda, najel v českobrodské železniční stanici na stojící osobní vlak se sokolskými výletníky z Moravy a Slovenska, kteří do Prahy jeli shlédnout VII. všesokolský slet. Tragická srážka si vyžádala pět obětí, jejichž pohřeb proběhl v sokolovně, dvacet devět těžce zraněných a třicet tři zraněných lehce. Vzdát poctu obětím přišlo na deset tisíc lidí.

14. srpna 1920 – byl v sokolovně zprovozněn první biograf na území našeho města. Český Brod v té době ještě nebyl vůbec elektrifikován, ale díky dynamu a také uhelné kotelně ve vedlejším domě, kde se elektřina vyráběla a kabelem vedla do sokolovny, měl Sokol vlastní elektrické osvětlení. První veřejná projekce proběhla přesně v den slavnostního otevření sokolovny v roce 1885, tedy 14. srpna. Smysl pro detail našim sokolským předkům rozhodně nechyběl…

31. prosince 1922 – byla matrikářem jednoty provedena velmi podrobná a zajímavá statistika. Z ní vyplynulo, že k 31. prosinci 1922 má jednota 404 mužů, 149 žen, tedy 553 dospělých členů. K tomu 125 žáků, 142 žákyň, 50 dorostenců a 45 dorostenek. To je celkem 915 (!) sokolských duší. Vzhledem k faktu, že počet obyvatel Českého Brodu činil tehdy 4455 osob, tvořila členská základna jednoty 20,5% z celkového počtu českobrodského obyvatelstva. Členem Sokola byl tedy tehdy každý pátý obyvatel města. To byly časy…

21. února 1923 – jednota se zúčastnila pohřbu dr. Aloise Rašína, prvního ministra financí a jednoho z „mužů 28. října“.

1923 – ČOS uspořádala v tomto roce velkou loterijní akci za účelem získání prostředků pro opravy Tyršova domu. Českobrodská jednota obdržela 1.220 losů, které rozprodala a výtěžek ČOS zaslala. Zajímavé je, že ani na jeden z tak velkého množství losů nikdo nic nevyhrál…

1925 – v sokolské zahradě (dnes radniční) vedle sokolovny bylo zřízeno letní kino.

1927 – ukončil svoji náčelnickou kariéru v jednotě br. Rudolf Říha st. Náčelníkem jednoty byl rekordních 28 let. V tomto roce došlo také k zakoupení pozemku pro sokolské letní cvičiště, ke kterému byly v pozdějších letech ještě další části pozemků přikoupeny. Jednalo se o dnešní Kutilku. Za zmínku stojí i dva filmy z tohoto roku, které si Sokol nechal natočit ku příležitosti oslav 40. výročí česko-amerických závodů, které proběhly v Brodě v roce 1887. Filmy jsou nejen o Sokolu samotném, ale i o našem městě a je na nich mnoho zajímavých záběrů, které velmi dobře dokládají, jak naše město vypadalo téměř před sto lety.

1929 – jednota se v hojném počtu zúčastnila Continue reading

Jediné, co se v našem jubilejním roce podařilo i přes nepříznivou pandemickou situaci dovést do zdárného konce, je velká kniha o českobrodském Sokole. Je to nejobsáhlejší materiál o českobrodském Sokole a určitě i jedna z nejobsáhlejších knih o Sokole vůbec. Formát A4, 544 stran, 930 historických i současných dokumentů a fotografií a váha přes dva kilogramy dávají tušit, že opravdu nepůjde o malou tenkou brožurku…

Kniha obsahuje sokolskou historii českobrodské jednoty poskládanou nejen z vlastního archivu, ale i z dalších míst. Do knihy byly použity cenné dokumenty z Národního muzea, Národního technického muzea, Okresního státního archivu, Podlipanského muzea i ze soukromých sbírek. Mnoho obrázků také ukazuje, jak vypadalo naše město před řadou let.

Křest této knihy měl proběhnout na říjnových oslavách Sokola, které se konat nemohly. Proto vás všechny zveme na alespoň komorní křest této knihy, který za aktuálních vládních opatření proběhne na náměstí Arnošta z Pardubic před budovou Informačního centra a knihovny dne 7. prosince v 15 hodin. Knize na její cestě ke čtenářům popřejí významné osobnosti našeho města.

Pokud hledáte pro své blízké vhodný vánoční dárek, mohla by to být třeba tato kniha o českobrodském Sokole a městu Český Brod, co říkáte? Kniha je k dostání v Informačním centru v Českém Brodě a na webu České obce sokolské.

 

 

 

 

28.  1903 – přelomovou událostí, ke které toho roku došlo, bylo zahájení cvičení žactva obecních a měšťanských škol, hochů i dívek. Toto přelomové rozhodnutí učinila českobrodská jednota patrně jako jedna z prvních, protože v následujícím období přicházela řada dotazů ohledně tohoto cvičení od mnoha jiných jednot.

29.  7. března 1903 – sokolská delegace se zúčastnila pohřbu Dr. Františka Ladislava Riegra, českého politika a hlavního spolupracovníka Františka Palackého.

30.  5. července 1903 – deputace jednoty byla přítomna položení základního kamene Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze.

31.  16. května 1904 – proběhl vlakový převoz ostatků Jána Kollára – významné osobnosti českého národního obrození – z vídeňského hřbitova na pražské Olšany. Vlak projížděl přes Český Brod, kde měl i zastávku a členové jednoty i občané města měli možnost zhlédnout Kollárovu ozdobenou rakev.

32.  17. prosince 1904 – byla uspořádána společná vycházka do Vrátkova, kde byla vrátkovským odevzdána pamětní kniha. její úvod napsal Jozef Miškovský a při této příležitosti byla založena vrátkovská obecní knihovna.

33.  16. dubna 1905 – se konala vycházka do Mrzek, při které byla obci odevzdána pamětní kniha a čistý výnos z koncertu na pořízení obecní knihovny.

34.  květen 1905 – lipanská pouť toho roku byla jubilejní, dvacátá. Byla věnována pětadvacetiletému výročí Ústřední matice školské (národní spolek podporující školství), pro kterou se Sokol snažil vybrat právě na Lipanech co největší částku.

35.  8. července 1905 – v sokolovně vystoupila jedna z předních hereček Národního divadla, Hana Kvapilová. (Hana Kvapilová nebyla zdaleka jediná umělkyně, která vystoupila v českobrodské sokolovně. V průběhu let zde hráli i další herci ze Zlaté kapličky: Karel Želenský, již minule zmíněná Otilie Sklenářová-Malá, Jindřich Mošna či Rudolf Deyl. Vystoupil zde i hudební skladatel Antonín Dvořák, houslový virtuos Jan Kubelík, mnohokrát kapelník František Kmoch – což už víme z dřívějších let – a po svém návratu z exilu zde přednášel i Tomáš Garrigue Masaryk. Velká škoda, že o vystoupení A. Dvořáka či T. G. Masaryka se nedochoval žádný dokument).

36.  1905 – pro sokoly nejdůležitější událostí roku byla výstavba malého bočního sálu. Sál byl postaven dle návrhu prof. Jana Kouly a jeho výstavba byla za 12.932 korun zadána staviteli Františku Holovi.

37.  21. června 1906 – na schůzi Sokola byl jednomyslně přijat návrh na postavení pomníku Prokopa Velikého v Českém Brodě.

38.  31. května 1908 – se pod taktovkou Sokola konala slavnost položení základního kamene pomníku Prokopa Velikého.

39.  1909 – v sokolovně byla založena knihovna, která byla následně pojmenována po spisovateli Svatopluku Čechovi. Postupně se v ní nashromáždilo na dva tisíce knih a časopisů a fungovala dlouhá desetiletí. Do dnešních dnů nám Continue reading

Právě dnes, 24. října, se měly konat oslavy kulatého 150. výročí založení českobrodského Sokola. Z důvodu pandemické situace se nekonají, stejně jako se kvůli koronaviru nekonala žádná z doprovodných akcí pro veřejnost, kterých měl Sokol během tohoto jubilejního roku připravených celkem šest.

Pojďme si tedy namísto oslav alespoň stručně ukázat, kde za století a půl svého trvání – byť s nucenými přestávkami – zanechal českobrodský Sokol svoji stopu, co zajímavého ho potkalo a u jakých událostí byl. Největší stopy jeho činnosti se samozřejmě nacházejí tady u nás v Českém Brodě. Ale jsou nejen zde a já bych vás s těmi zajímavými rád seznámil.

  1. 2. dubna 1870 – v hotelu „U Slunce“ (naproti KD Svět, kde je dnes pneuservis) byla založena českobrodská sokolská jednota. Jedním ze zakládajících členů a také prvním starostou jednoty se stal tehdejší starosta města Jan Weidenhoffer.
  2. 13. července 1873 – českobrodští sokolové se zúčastnili velké oslavy položení základního kamene pomníku českého buditele a jazykovědce Josefa Jungmanna.
  3. 20. září 1874 – u příležitosti 450. výročí úmrtí byla u Přibyslavi odhalena mohyla Jana Žižky z Trocnova, který na tomto místě údajně roku 1424 zemřel. Pro stavbu tohoto pomníku byl českobrodským Sokolem pečlivě vybrán kámen, který tvoří dodnes jeho nedílnou součást.
  4. 31. května 1876 – sokolská delegace se v Lobkovicích zúčastnila pohřbu historika, spisovatele a zakladatele českého moderního dějepisectví, Františka Palackého.
  5. 1877 – jednota se zúčastnila odhalení sochy Jana Žižky v Táboře, zhotovenou tehdy začínajícím slavným sochařem J. V. Myslbekem. Toho roku vybrali sokolové mezi sebou také příspěvek na zasazení pamětní desky na Husův dům v Kostnici, kam byla za tímto účelem v následujícím roce pořádána národní pouť.
  6. 1878 – českobrodská delegace sokolů se zúčastnila slavnosti odhalení pomníku Josefa Jungmanna, která byla spojena s přejmenováním Františkánského náměstí na náměstí Jungmannovo a sokolové se rovněž zúčastnili slavnosti položení základního kamene kolínské sokolovny.
  7. 1880 – jednota se zúčastnila odhalení Žižkova pomníku v Čáslavi a členové přispěli do sbírky na zakoupení Husova rodného domku v Husinci. Stejně jako v roce minulém přispěli i částkou do sbírky na stavbu Národního divadla.
  8. 11. září 1881 – spolkem Prokop (spolek českobrodských a kolínských občanů vzniklý za účelem myšlenky stavby Lipanské mohyly) byl českobrodský Sokol pozván na odhalení mohyly, postavené památce bratrovražedné bitvy u Lipan. Slavnostnímu odhalení mohyly přihlíželo na 20 000 účastníků. Touto akcí byl zároveň dán i základ pravidelných „poutí na Lipany“, které sokolové pořádali řadu let a při kterých dávali jednoznačně najevo své národní cítění.
  9. 1883 – do Sokola se začlenil spolek divadelních ochotníků (založen 1869), který významnou měrou přispěl k úspěšné výstavbě sokolovny v následujícím roce.
  10. 11. února 1884 – jednota podala městskému zastupitelstvu žádost o prodej pozemku na stavbu sokolovny a o příspěvek na její stavbu.
  11. 25. února 1884 – městské zastupitelstvo projevilo ochotu vyhlédnutý pozemek Sokolu prodat a schválilo také příspěvek na stavbu sokolovny ve výši 2.000 zlatých.
  12. 22. dubna 1884 – výběrová komise vybrala z pěti návrhů projektů na stavbu sokolovny návrh prof. Jana Kouly.
  13. 12. května 1884 byla stavba sokolovny zadána stavitelům Červenému a Richtrovi.
  14. 15. června 1884 – se konala velkolepá slavnost položení základního kamene sokolovny
  15. 9. listopadu 1884 – jednota se zúčastnila pohřbu zakladatele Sokola, Dr. Miroslava Tyrše.
  16. 14. prosince 1884 – sokolovna byla poprvé otevřena veřejnosti, a to odehráním divadelní veselohry „Starý vlastenec“ od Antonína Sokola.
  17. 14. – 16. srpna 1885 – proběhla velkolepá třídenní slavnost otevření sokolovny.
  18. 24. ledna 1886 – v sokolovně se konal „Věneček Sokola českobrodského“, na kterém v naší sokolovně poprvé (a pak ještě mnohokrát) hrál slavný kapelník František Kmoch s hudbou kolínského Sokola.
  19. 1886 – byla postavena tzv. „opatrovna“, druhá budova sokolovny, nacházející se v Kollárově ulici. Sloužila i jako kulisárna a v průběhu let byla využívána i k dalším účelům. Zbourána byla v polovině 70. let minulého století a na jejím místě byla postavena dnešní „nová“ budova sokolovny, která původně sloužila jako restaurace a vinárna, propojená s hotelem Slavoj.
  20. 26. června 1887 – v Českém Brodě proběhl II. „náhradní“ všesokolský slet, uspořádaný jako česko–americké závody. Toho dne bylo v Českém Brodě přítomno na 40.000 osob, které sem přivážely speciálně vypravené vlaky. Jednalo se o největší sokolskou – a tehdy i společenskou – akci, která kdy v našem městě proběhla. Závody proběhly na pozemku za cukrovarem, částečně i na dnešním parkovišti Lidlu. Dnes zcela běžné cvičení s kužely mělo svoji premiéru na našem území právě při česko-amerických závodech, kam je přivezli američtí sokolové.
  21. 19. listopadu 1889 – v sokolovně se začaly poprvé pořádat taneční kurzy, které se zde pořádaly řadu let. Tím, že se taneční kurzy do sokolovny z Lidového domu před řadou let vrátily, nevědomky bylo vlastně navázáno na tradici, kterou do našeho města přinesl právě Sokol.
  22. 26. a 27. července 1890 – v sokolovně vystoupila jedna z nejvýznamnějších hereček té doby, členka souboru Národního divadla, Otilie Sklenářová-Malá, mezi její žačky patřily např. herečka Růžena Nasková nebo operní zpěvačka Ema Destinnová.
  23. 1894 – sokolové ve spolupráci s prof. Koulou začali plánovat přístavbu malého sálu sokolovny. Ale trvalo ještě dalších 11 let, než byl malý sál skutečně postaven.
  24. 17. července 1895 – spolkem Prokop byl Sokolu předán do opatrovnictví fond k udržování lipanské mohyly. Sokol tak na další léta převzal péči o významný pomník českých dějin.
  25. 1896 – byla provedena přístavba šaten a toalet. Jako druhá šatna sloužila dnešní klubovna v patře.
  26. 1897 – v sokolovně vystoupil (a ne naposled) v celé řadě představení divadelního odboru Sokola člen činohry Národního divadla Rudolf Deyl.
  27. 2. října 1898 – přestal být Sokol výlučně mužskou záležitostí. Byl zde založen „dámský odbor“, který čítal 120 členek, z toho 30 cvičících.

(pokračování příště)

 

Převzato z deníku Náš region, autor Jaroslav Svoboda

Mnichovská dohoda, mnichovský diktát, o nás bez nás či mnichovská zrada, to jsou všechno hesla týkající se nejhorší události našich novodobých dějin. Zástupci Velké Británie, Francie, Itálie a Německa podepsali 30. září 1938 dohodu o odstoupení československého pohraničí Německu. Čeští zástupci k přímému jednání pozváni nebyli.

Už 17. října 1937 došlo v Teplicích k incidentu sudetoněmeckého poslance K. H. Franka s policií. Frank bezdůvodně napadl a zranil tři policisty, což však henleinovská propaganda využila ve svůj prospěch a celou akci prezentovala jako útok na poslance SdP.
Následující sled událostí na sebe nenechal dlouho čekat a tak 20. února 1938 Hitler prohlásil, že zájmem Německa je ochrana Němců v Rakousku a Československu.

Po březnovém anšlusu Rakouska se naše země dostala do prekérní situace. Územní rozložení ČSR vytvořené Versailleskou smlouvou bylo nyní ohroženo, i přesto, že vše proběhlo bez souhlasu Společnosti národů. Československo tak bylo Německem doslova obklíčeno ze tří světových stran.

Ještě téhož měsíce, přesněji 28. března odjel Konrad Henlein za Hitlerem do Berlína. Ten mu nadiktoval, že SdP musí předkládat takové požadavky, které budou pro Československo nepřijatelné. Schylovalo se tak k válečnému konfliktu. Britský atašé odhadoval, že československá armáda by tou dobou mohla té německé vzdorovat asi čtvrt roku – s podporou Francie, Sovětského svazu a Británie pak neomezeně dlouho. Také náčelník generálního štábu německých pozemních sil Ludwig Beck uznal, že Wehrmacht na válku s ČSR zatím není připraven.

Přiblížil se onen osudný podzim. Ještě 10. září pronesl prezident Beneš rozhlasový projev, který byl tlumočen do třinácti jazyků. Prohlásil mimo jiné, že má nezlomnou víru v Československo, jeho zdravost, sílu, odolnost, skvělou armádu a nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu. „Vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně,“ neskrýval Beneš optimismus.

Na druhý den očekával celý svět Hitlerův projev na závěr sjezdu NSDAP v Norimberku. V pohraničí mezitím stále rostlo napětí a německá propaganda podněcovala sudetské Němce proti Čechům, ti následovně pořádali časté útoky na české obyvatelstvo. Hitler měl pak ještě tolik drzosti, aby Československo obvinil z útlaku Němců, což sudetské Němce podnítilo k organizovanému povstání. Češi však nedali svou kůži zadarmo. Jednotky Stráže obrany státu se na mnoha místech střetly v krvavých srážkách s fanatickými sudetskými Němci, kteří jen v době od 20. září do 1. října 1938 uskutečnili 164 teroristických akcí, jimž padlo za oběť 110 československých občanů.

Mezi zavražděnými nechyběli ani čtyři četníci v Habartově, kde Němci přepadli četnickou stanici a českým strážcům zákona nedali příliš šancí. Incident vznikl kvůli vyhlášenému stannému právu, které vláda vyhlásila 13. září. SdP poté dalo vládě šestihodinové ultimátum na odvolání stanného práva a stažení české policie ze Sudet.

Hned následující den po vyhlášení stanného práva proběhla policejní razie v chebských hotelích, které sloužily jako zázemí SdP. Policie nalezla 9 pistolí a 850 nábojů, načež byla napadena střelbou ze dvou kulometů. Při přestřelce zahynulo šest lidí – jeden policista, dva železničáři a tři náhodní kolemjdoucí. Naprosto šílené. Zamyslíme-li se nad danou situací, že by dnes, příslušníci národnostní menšiny, kteří mají své poslance v parlamentu oplývali takovým arzenálem a pustili se do regulérní bitvy s legitimní policií.

Následoval logický krok, 16. září byla oficiálně zakázána Sudetoněmecká strana (SdP). Byl vydán zatykač na Konrada Henleina a K. H. Franka. Sudetoněmeckou reakcí bylo vytvoření freikorpsu, jež se zaměřoval na přepady československých celnic a policejních stanic. Od této chvíle začalo docházet k takřka pravidelným ozbrojeným střetům.

Situace se pro Československo nezačala vyvíjet dobře. Scénář dalších deseti dnů už dával jasně naznačovat tomu, co přijde, ačkoliv se naše armáda byla připravena bránit, oficiálně musela složit zbraně. Největší potupa českého národa se mílovými kroky přiblížila, Německo nakonec dosáhlo svého a pro Francii a Velkou Británii jsme byli jen bezvýznamný „spojenec“.

Šťastného konce, jestli se to tak dá nazvat, se náš národ dočkal až za sedm let. Svému osudu neunikli ani hlavní strůjci sudetoněmeckého zla. K. H. Frank byl po válce shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice. Rozsudek smrti mu přečetl v úterý 21. května 1946 soudce Vladimír Kozák. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením. O den později byl po dokončení čtení rozsudku a zamítnutí žádostí o milost Frank oběšen na dvoře Pankrácké věznice před zraky pěti tisíc občanů.

Podobný osud čekal i na jeho soukmenovce Konrada Henleina. Ten se ještě bláhově a z českého pohledu drze pokusil 7. května 1945 dojednat s Američany mimo jiné uznání Mnichovské dohody. Byl však zajat a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že se zbabělci Američané jednat nehodlají a že je považován za válečného zločince, podřezal si 10. května ráno žíly.

Dnes, 2. dubna 2020, je nám přesně 150 let. Právě 2. dubna 1870 byla Janem Weidenhofferem, Antonínem Šedivým, Vojtěchem Heimem, Jindřichem Duškem, Václavem Knížkem, Richardem Křepinským a dalšími založena v Českém Brodě sokolská jednota. Zakládajících členů bylo celkem 32, činných 81. Na obrázku je vidět část úplně prvního abecedního seznamu členů českobrodského Sokola. Ten byl zhotoven na ustavující schůzi dne 26. května 1870, na které bylo zvoleno i jeho první vedení: starostou se stal Jan Weidenhoffer, místostarostou a náčelníkem Dr. František Šimek.

Sto padesát let je číslo úctyhodné a o takovém výročí by se mělo psát s nadšením a velkou radostí. Jenže ono to není vůbec veselé psaní, jak by se na takové výročí slušelo. Zvlášť když víte, že když má u nás Sokol ve výročí padesátku, je to vždycky průšvih. Nevěříte? Tak čtěte dále…
V roce 1920 slavil Sokol své 50. výročí. Toho roku se v Praze konal VII. Všesokolský slet. Při dopravě účastníků a návštěvníků sletu došlo na českobrodském nádraží 27. června k tragickému železničnímu neštěstí. Nákladní vlak od Prahy, jehož automatická brzda nefungovala, najel v českobrodské stanici na osobní vlak se sokolskými výletníky z Moravy a Slovenska. Pět osob zaplatilo srážku životem. Pohřeb obětí se konal v sokolovně. Ze sokolovny pak kráčel smuteční průvod přes náměstí za účasti stovek obyvatel na nádraží. Zde byly rakve s ostatky naloženy na vl

 

Roku 1970 by českobrodskému Sokolu bylo 100 let. Kulatější výročí neexistuje. Jenže oslava nebyla žádná, protože neexistoval v té době ani Sokol. Pokus o jeho obnovu v roce 1968 skončil neúspěchem, zelenou naopak dostal „pendrekový zákon“ a proces normalizace…
A letošní stopadesátka? Přípravy v plném proudu, zajištěna a obstarána spousta věcí a najednou je tu koronavir a nejen oslavování, ale i celá činnost Sokola se bortí jako domeček z karet. Začínám nabývat dojmu, že naše výroční padesátky jsou podobně průšvihové jako osmičkové roky…

Jenže: my to dáme!! Akce, které jsme museli teď zrušit, proběhnou prostě v náhradním termínu. 21.3. jsme si měli užívat náš Sokolský ples. Epidemie tomu nepřála. Užijeme si ho tedy na podzim, přesně 17. října! Vstupenky zůstávají v platnosti, věříme, že vy, co jste si je zakoupili, přijdete.
30. dubna jsme avizovali vystoupení Antikvartetu s Ivo Šmoldasem. I to bylo zrušeno a o náhradním termínu jednáme. Zatím nevíme, zda budeme muset zrušit i květnovou Pouť na Lipany, ale i to je možné. Každopádně, prosím, sledujte naše i městské informační kanály, veškeré informace budeme hned dávat na vědomí. A samozřejmě, okamžitě jak to půjde, obnovíme i cvičení všech oddílů v sokolovně!
V tomto, pro nás všechny tak těžkém a svazujícím období jsme i my, sokolové, stejně jako vždy v minulosti v těžkých chvílích naší země, připraveni pomoci. Jsme v kontaktu s městským koordinačním centrem dobrovolnické pomoci a pokud bude třeba, budeme se snažit být prospěšní.
Přeji nám všem, abychom toto nelehké období přečkali všichni bez újmy na zdraví a pokud možno v co nejkratší době.
Ing. Jaroslav Petrásek, náčelník T. J. Sokol Český Brod

1870 – 2020

150 let od založení Sokola v Českém Brodě

Sledujte nás
Historie příspěvků
Říjen 2024
Po Út St Čt So Ne
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Sponzoři





Partneři