„Na rozkas Votze (míněno Vůdce) a neivršiho Prezidenta německé Armady převzal sem v zemi česke nešnim dnem celou moc“. Takto bylo oznámeno českému obyvatelstvu 15. „Brězna“ 1939 převzetí moci Blaskowitzem, „Generalem Pjechoty“, vrchním velitelem okupačních vojsk u nás
O tom, co se na našem území, už tak tvrdě zkoušeném, začalo hned od počátku okupace dít, bylo povolanějšími řečeno, napsáno, vyfoceno i nafilmováno hodně a tímto článkem si rozhodně netroufám na jakýkoliv odborný či doplňující výklad. Nicméně všechno, co se tehdy událo se týkalo i celého Sokola a proto je třeba se zde o některých věcech alespoň okrajově zmínit.
Víte například, jaké bylo jedno z prvních nařízení, které vstoupilo v platnost v celé zemi okamžitě po zahájení okupace a které v platnosti zůstalo až do současnosti a těžko ho v budoucnu asi někdo změní? 🙂 Ne? Tímto rozhodnutím byla zásadní změna v dopravě. Až do počátku okupace se totiž v naší republice jezdilo vlevo (jako dodnes v Anglii). Až Němci toto u nás změnili a už to tak zůstalo…
Ale pojďme k Sokolům: bezprostředně po začátku okupace se jejich cesty rozdělily. Mnozí odešli do zahraničí, kde očekávali vznik zahraniční armády, podobně jako tomu bylo ve válce předchozí. Řada dalších se zapojila do domácího odboje. Význam Obce Sokolské v odboji začal výrazně stoupat na sklonku jara 1940, při budování druhé odbojové garnitury.
Odbojová činnost na našem území neustále posilovala. Proto byl v září 1941 kvůli údajné shovívavosti říšský protektor Konstantin von Neurath nahrazen zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem, třetím nejvyšším představitelem SS. Teror v českých zemích se s jeho nástupem rozrostl do obřích rozměrů a začalo masové zatýkání… Již pár dnů po svém nástupu, 8. října 1941, podepsal Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské, který vstoupil v platnost o tři dny později. Hlavním argumentem byla skutečnost, že organizační aparát Sokola sloužil v masovém měřítku odbojovému hnutí.
Na krvavý teror reagovali představitelé československého exilu v Londýně rozhodnutím o přípravě atentátu na Heydricha. 29. prosince 1941 byla do protektorátu vysazena operační skupina Anthropoid s úkolem zastupujícího říšského protektora zlikvidovat. Členové této skupiny, Jan Gabčík a Josef Kubiš, přistáli díky navigační chybě místo v Ejpovicích u Plzně u hřbitova obce Nehvizdy (což je cca 14 km od Českého Brodu 🙂 ). A je důležité vědět, že potřebnou pomoc včetně ilegálního pobytu a ošetření Gabčíkova zranění nohy způsobeného při seskoku, poskytli oběma parašutistům členové Sokola. Mimo těch známějších, kterými byli náčelník vysočanského Sokola Jaroslav Piskáček a hlavně pak Jan Zelenka-Hajský, to byl i náčelník IV. okrsku župy Barákovy, Jaroslav Starý.
Od prvních dnů po okupaci a vzniku Protektorátu byly české tělovýchovné organizace v čele se Sokolem oprávněně považovány za nepřátele Říše. Mimo jejich činnosti v různých odbojových skupinách vytvořili vlastní odbojovou organizaci „Obec sokolská v odboji“. Její struktura vedla od ústředí přes župy až k jednotlivým jednotám a v jejím vedení stáli čelní činovníci v čele s náčelníkem Sokola Augustinem Pechlátem. Taková síť ale nezůstala před gestapem dlouho utajena. Již 12. dubna 1941 nařídil K. H. Frank předsedovi protektorátní vlády generálu Eliášovi, aby zastavil činnost Sokola. To ale byl pouze první krok ve snaze okupantů o eliminaci sokolského odboje. Hromadné a krvavé represe proti českému odboji nastaly s příchodem Reinharda Heydricha. V noci ze 7. na 8. října 1941 byla zahájena „Akce Sokol“, při které byli systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo takto zatčeno cca 1500 osob…
Takováto oznámení se stala běžnou součástí každodenního života obyvatel Protektorátu. Zde oznámení o popravě armádního generála Josefa Bílého a divisního generála Hugo Vojty.
Ihned od počátku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se generál Vojta zapojil do odboje – byl členem Rady starších (kterou dále tvořili generál Alois Eliáš, Josef Bílý a Sergej Vojcechovský), jež dala podnět k vytvoření vojenské odbojové organizace „Obrana národa“, jedné z nejdůležitějších odbojových skupin na našem území. Hugo Vojta byl cvičitelem dorostenců Sokola Královské Vinohrady a měl hlavní zásluhu na zapojení sokolů do vojenského odboje.
I armádní generál Josef Bílý se zapojil do odboje ihned od počátku okupace a od konce června 1939 byl i hlavním velitelem „Obrany národa“. Od konce roku 1939 žil v ilegalitě a byl zatčen v listopadu 1940 v Chlumu u Třeboně.
Mezi nejvýznamnější osobnosti z řad sokolstva patřil i podplukovník Josef Mašín. Nejen jeho odbojová činnost by si zasloužila celý samostatný článek… Nejdříve samostatně, pak v rámci „Obrany národa“ a ještě později s pplk. Balabánem a škpt. Morávkem ve zpravodajské skupině „Tři králové“ prováděli sabotáže, shromažďovali zbraně a dodávali významné informace exilové vládě do Londýna. Mašín byl gestapem zatčen 13. května 1941 a po krutých mučeních popraven 30. června 1942. Za sebe přiznávám, že podplukovník Josef Mašín (v roce 2005 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora) stojí v mém osobním „žebříčku hrdinů“ na jedné z nejvyšších příček. Snad v tom trochu hraje i skutečnost, že se narodil nedaleko Českého Brodu, v Lošanech u Kolína, kam se můžete na jeho rodný statek dojet podívat…
… pokračování příště
Facebook
