Historie

V neděli 2. července uplyne přesně 100 let od jednoho z nejslavnějších vystoupení československých legionářů (z nichž mnozí byli členy Sokola) – bitvy u západoukrajinského Zborova. Odehrály se v ní až neuvěřitelné příběhy. Mnozí Češi se pohybovali v první linii a šli na téměř jistou smrt. I přesto nezaváhali. V naprostém rozvratu Ruska se objevila jednotka, která dokázala věci, na které se nezmohly celé ruské divize. Nekompromisně zaútočit a proniknout hluboko do rakousko-uherského týlu. O ohromujícím úspěchu psal tehdy západní i ruský tisk. „Dokázali jste, že náš národ je navždy rozhodnut domoci se národní a politické samostatnosti,“ vzkázal legionářům budoucí prezident T. G. Masaryk.

Zborov (Ukrajina) – Je druhý červenec 1917. Na obou stranách bojové linie u západoukrajinského městečka Zborov se na sebe ze vzdálenosti pár set metrů dívají čeští vojáci.

Jedni stále na straně rakouského císaře, kam museli na začátku první světové války narukovat. Druzí, zběhové, už v jednotkách ruského cara, bojující s nadějí na vysněnou samostatnou republiku.

Bitva u Zborova

Bitva u Zborova na západní Ukrajině začala 2. července 1917 v 9 hodin 7 minut na pravém křídle Československé střelecké brigády. Ta čítala zhruba 3500 mužů a prolomila nečekaně opevněnou frontu rakousko-německého nepřítele. Pronikla až za jeho třetí obranné postavení v hloubce přes čtyři kilometry, přestože to ruské velení původně ani plánovalo a nemělo na to potřebné prostředky nebo zbraně. V boji legionářská brigáda zajala přes 4000 nepřátelských vojáků a důstojníků, ukořistila 20 kanónů, velké množství pušek, kulometů a dalšího vojenského materiálu.

V krvavé řeži padlo Celý příspěvek

Obětavost, láska až za hrob, nevídané hrdinství, odporný zrádce, tyran, ale i morální apel. To vše obsahuje příběh sedmi parašutistů, kteří před 75 lety (18. června 1942) podlehli v pražském kostele Cyrila a Metoděje stonásobné přesile vojáků nacistických Waffen SS. „Nic už se do toho biblického příběhu nemusí přidávat. Je v něm vše, co má v dramatu být. Včetně výkřiku parašutistů ze zatopené krypty ´Češi se nevzdávají´,“ říká historik Eduard Stehlík.  „Stopy po střelách nebo střepinách granátů, ale i krvi dávají kryptě ohromnou vizuální i emotivní sílu,“ dodává hlavní armádní kaplan Jaroslav Knichal.

S oběma pány nelze nesouhlasit. Toho prvního si velmi vážím pro jeho erudovanost a přesné, vystihující komentáře dějinných událostí, s názorem toho druhého jsem se ztotožnil v polovině května, kdy na mne při mé úplně první  návštěvě krypty kostela Cyrila a Metoděje výrazně dýchl genius loci tohoto místa. A není divu, protože Celý příspěvek

V červnu 1887 se měl konat v Praze na Císařské louce II. všesokolský slet. Ten však 6. května pražské c. a k. policejní ředitelství zákazy omezilo natolik, že z jeho zamýšleného programu bylo povoleno pouze veřejné cvičení, a i to bylo omezeno jen na sokolské jednoty rakouské říše. V té době ale již byla na cestě do bývalé vlasti výprava amerických sokolů, kteří byli k vystoupení na sletu očekáváni a kteří by díky omezení úřadů na sletu cvičit nesměli. Správní výbor Sokola Pražského je telegraficky informoval o situaci, a když z Ameriky zpět dorazil telegram, kde stálo: „Chceme závody!” usnesl se, že uspořádá „náhradní“ slet mimo území Prahy formou veřejného cvičení nebo závodů.

Uvažováno bylo o několika místech konání, například Plzni, oboře Hvězdě či Kolínu. Ani jedno se ale neukázalo jako to pravé. A tak když se o pořádání přihlásil Český Brod, byl nakonec vybrán jako Praze nejbližší místem, technickým zabezpečením i vstřícným postojem vedení města a všech obyvatel.

Vítězství českobrodského Sokola o uspořádání náhradního sletu ale ze začátku vůbec nebylo jednoduché. Český Brod se jako pořadatel závodů některým členům slavnostního výboru nezamlouval. Největším odpůrcem byl místonáčelník Sokola Pražského, dr. Čížek. Ale díky přesvědčivým argumentům českobrodské deputace, vedené redaktorem Jozefem Miškovským, i on byl nakonec srozuměn s tím, že Český Brod je nejlepší volbou. A bylo tomu opravdu tak…

Obec převzala záštitu nad celou akcí, bylo získáno vojenské cvičiště u Liblic pro seřazování průvodu a cvičenců a pozemek pod cukrovarem na levém břehu Šembery jako cvičiště (dnes částečně parkoviště u Lidlu).

Do slavnostně vyzdobeného města se v neděli 26. června 1887 sjelo celkem třináct mimořádných vlaků se sokolskými účastníky. Byla to událost, které se svojí bohatou výzdobou účastnilo celé město. Toho dne bylo v Českém Brodě se čtyřmi tisíci obyvateli na 40.000 lidí!

Američtí sokolové měli ještě před společnými závody v Českém Brodě postaráno o vskutku nabitý program, který zajišťoval Sokol Pražský. Uvítáni byli vedením Sokola a zástupci vedení města Prahy již 16. června, a do 25. června stihli mimo jiné navštívit Staroměstskou radnici, Náprstkovo muzeum, Hradčany a Národní divadlo, kde se na jejich počest odehrála Smetanova Prodaná nevěsta a Tylův Strakonický dudák. Mimo to se zúčastnili veslařských závodů, společného cvičení v Sokole Pražském, slavnostního svěcení praporu Sokola Vinohradského či velké zahradní zábavy na Žofínském ostrově. Na pár dnů v Praze program velmi nabitý…

A nastal 26. červen, den konání „Česko – amerických závodů”, které nahradily zakázaný II. všesokolský slet. Celé město bylo vyzdobeno květinami a prapory a na nádraží čekali na americkou sokolskou výpravu snad všichni obyvatelé Českého Brodu.

Zvláštní uvítání pak proběhlo i v sokolovně, kde byl pro hosty připraven Celý příspěvek

„No a co má být?“, řekne si možná někdo z vás, kdo právě čte tyto řádky. A nemůžeme se mu divit, protože o Bratříkovu a o pradávném propojení a přátelství mezi našimi jednotami už vědí jen ti nejstarší pamětníci. A my jsme poslední květnovou neděli tuto historii po sedmdesáti (a možná ještě po víc) letech znovu vzkřísili. Pojďme si tedy přiblížit, jak to tehdy vše bylo…

Bratříkov je vesnice v severních Čechách, část obce Pěnčín. Nachází se v okrese Jablonec nad Nisou a ještě před pár lety zde stálo 141 domů. Nachází se zde sousoší sv. Petra a Pavla a Dobrého pastýře, mají zde lípu, o které se tvrdí, že jí je skoro tisíc let a také jeden z prvních pomníků obětem 1. světové války. A mají tu samozřejmě také Sokol, a ten byl právě důvodem, proč jsme se sem z Českého Brodu vypravili.

Bratříkovský Sokol byl založen v roce 1896 a od samého počátku to neměl vůbec lehké. Drsné severní pohraničí s 85% obyvatel německé národnosti, samotná vesnice hospodářsky i sociálně velmi slabá a z toho všeho plynoucí problémy, hraničící se samotnou schopností jednoty v tomto prostředí přežít. Podobný osud mělo i spoustu jiných malých jednot v pohraničí. Existenční problémy těchto jednot se snažilo řešit i vedení České obce sokolské. Oslovilo velké, dobře zavedené a prosperující jednoty sídlící v bezpečném vnitrozemí s žádostí, aby „slabým“ jednotám v rámci svých možností pomáhaly. A tak se stalo, že „mateřská“ jednota Sokola Český Brod vzala pod svá ochranná křídla „chráněnku“ Sokol Bratříkov.

To se stalo v roce 1897 a tento ochranitelský stav trval až do roku 1910, kdy českobrodští začali tímto způsobem podporovat sokolskou jednotu v Rejdicích. Nicméně i když po roce 1910 Český Brod bratříkovské již „neochraňoval“, přátelské vztahy přetrhány nebyly a obě jednoty se navštěvovaly a udržovaly vybudované vazby až do vypuknutí 2. světové Celý příspěvek

Zcela mimořádně dáváme tento příspěvek mimo jeho rubriku „Událost měsíce“ i na hlavní stranu našich webovek. I úkol operace Anthropoid byl mimořádný a tak na hlavní stranu patří…

Před 75 lety se odehrál atentát na Heydricha

Reinhard Heydrich (1904 – 1942) měl jako zastupující říšský protektor potlačit protiněmecký odboj v Protektorátu Čechy a Morava. Téměř se mu to podařilo, avšak před 75 lety, 27. května 1942, na něj zaútočili parašutisté vyslaní z Británie, Slovák Jozef Gabčík (1912 – 1942) a Čech Jan Kubiš (1913 – 1942). Nacisté okamžitě vyhlásili stanné právo. Heydrich následkům atentátu podlehl 4. června.

„V letech 1939 až 1945 máme několik stovek mimořádných lidských a morálně charakterových osobností, které jsou vzorové pro každou další generaci,“ řekl Novinkám historik a pedagog Zbyněk M. Duda.

„Z okruhu československého domácího i zahraničního druhého národního odboje se vygenerovala skutečná elita národa, která za službu vlasti pokládala své mladé životy. Přitom jejich životní osudy jsou příkladem nejen skutečného vlastenectví, odvahy a statečnosti, nýbrž někdy i odvrácené strany ctností, končící zradou a kolaborací s nepřítelem,“ připomíná.

To vše prostupuje historický a vojenský příběh českých dějin jménem Operace Anthropoid, jenž se uskutečnil 27. května 1942 v Praze-Libni.

„Dvojčata“

Co však celé akci předcházelo? Publicista Miroslav Šiška, zabývající se moderními dějinami, napsal, že Jozef Gabčík i přes námitky otce nastoupil v říjnu 1932 základní vojenskou službu u 14. pěšího pluku v Košicích. V Prešově další rok absolvoval poddůstojnickou školu a v září 1933 byl povýšen už na desátníka.

Jozef Gabčík

Do slovenské armády nastoupit nechtěl a již roku 1939 se rozhodl k útěku do  Polska, kde se v Krakově tvořila čs. zahraniční jednotka. V táboře Malé Bronowice se poznal s Janem Kubišem a stala se z nich nerozlučná dvojice. Ti, kteří je znali, o nich hovořili jako o dvojčatech, píše Šiška.

Jako příslušníci čs. pěšího pluku prodělali v červnu 1940 těžké ústupové boje u města Gien a po kapitulaci Francie jsou se stovkami dalších vojáků evakuováni do  Velké Británie, kde se poté stali příslušníky 1. čs. smíšené brigády.

Kubiš členem operace málem nebyl

V témže roce se rozhodla pomoci domácímu odboji proti nacistům i československá exilová vláda v Londýně. Počítalo se s vysláním specialistů na sabotáže, po nástupu Heydricha se koncem září 1941 rozhodlo o  Celý příspěvek

Letní olympijské hry 1896, oficiálně známé jako Hry I. Olympiady, byla sportovní soutěž, jež se konala v Athénách, v Řecku od 6. do 15. dubna 1896. Jednalo se o první mezinárodní olympijské hry konané v moderní éře. Vzhledem k tomu, že starověké Řecko bylo kolébkou starořeckých olympijských her, bylo považováno za nejlepší volbu pro první ročník, aby se tato soutěž konala v Athénách. Proto byly Athény jednomyslně zvoleny jako hostitelské město během kongresu pořádaném baronem Pierrem de Coubertinem, francouzským pedagogem a historikem, v Paříži, dne 23. června 1894. Mezinárodní olympijský výbor (MOV), vznikl také v průběhu tohoto kongresu.  Stadio Panathinaiko, objevený při archeologických pracích roku 1870 a kompletně zrekonstruovaný roku 1895, hostil ceremonie slavnostního zahájení a zakončení za účasti řeckého panovníka Jiřího I. Hvězdami her se stali Němec Carl Schuhmann, který v zápase a gymnastice získal celkem čtyři prvenství, zatímco Hermann Weingärtner získal největší počet medailí, tři zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Jedním z nejdůležitějších momentů her bylo vítězství Spyridona Louise v  maratónském běhu, závodě, který byl oslavou legendy o Fidippidovi.

Na prvních letních olympijských hrách se soutěžilo ve 43 soutěžních disciplínách devíti sportů. Letních olympijských her se účastnilo 245 sportovců ze 14 zemí.  Čeští sportovci v Athénách nestartovali a her se zúčastnil jen dr. Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, který byl už od roku 1894 členem Mezinárodního olympijského výboru. Vrátil se nadšen olympijskou myšlenkou a okamžitě zahájil přípravy na účast české delegace na příštích hrách.

Navzdory mnoha překážkám a dílčím neúspěchům byly tyto hry považovány za velký úspěch. Hry měly do této doby největší mezinárodní účast než na jakékoliv jiné sportovní akci.

(následující řádky byly převzaty z říjnového čísla sokolského časopisu Souzvuky)

Letos 28. října tomu bude 98 let od vzniku Československé republiky. Připomeňme si podíl Sokola na jejím vzniku.

Když se v roce 1914 profesor Masaryk rozhodl odejít do zahraničí a zahájit protirakouský odboj za vznik samostatného státu, setkal se se starostou ČOS JUDr. Josefem Scheinerem a sdělil mu své rozhodnutí. Ten se rozhodl převést do zahraničí značné finanční částky, patřící Sokolu, a tak zabezpečit činnost našeho zahraničního odboje.

Vznik republiky byl financován z našich vlastních národních zdrojů, naši odbojoví pracovníci nebyli nikdy na výplatní listině žádného cizího státu.

Zatímco se vytvářel náš odboj na úrovni politické a diplomatické představovaný Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem, usilující o mezinárodní uznání našich práv na samostatnost, na frontách již bojovali čeští a slovenští vojáci za svou republiku.

Tyto činy prostých lidí vedly T.G. Masaryka k rozhodnutí zahájit protirakouský odboj. „Já jsem se zastyděl, že my, političtí vůdcové, byli jsme bezradní ještě v okamžiku, kdy již naši vojáci zvedli revoluci.“ Při cestě do Itálie v prosinci 1914 byl varován, že mu hrozí po návratu zatčení, se rozhodl pro emigraci a zůstává v Ženevě, kde vytváří první koncepci Československého státu. Zůstává ve styku s domácím odbojem – Mafií, ve které pracovali Alois Rašín, Karel Kramář, Antonín Hajn, Přemysl Šámal, Josef Scheiner a Edvard Beneš, který emigroval v září 1915.

Základem československých legií byli sokolové.

V Rusku sokolští cvičitelé působili jako Celý příspěvek

Sledujte nás
Oznámení
Anketa
Konání jaké kulturní akce byste uvítali v sokolovně ?
Historie příspěvků
Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Srp    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
Sponzoři







Partneři